Svědkyně ohně

Policie při vyšetřování komplikovaných případů běžně využívá pomoc spiritistů a médií. Ale není zaznamenán jediný případ, kdy by někdo z nich přispěl k vyřešení případu. Flora Hansenová sama sebe nazývá spiritualistickým médiem a už řadu let si vydělává na živobytí tak, že ostatní přesvědčuje, že umí mluvit s mrtvými. Jednoho srpnového večera slyší ve zprávách o děsivé vraždě v ústavu pro dívky se sklony k destruktivnímu chování a rozhodne se, že zavolá policii a oznámí, že se jí podařilo kontaktovat ducha mrtvé dívky.

Z vyšetřování jednoznačně vyplývá, že pachatelem tohoto činu je jedna z chovanek ústavu, „hodná“ a tichá dívka, která z ústavu utekla tu samou noc, kdy byla spáchána vražda. Když Joona Linna začne pátrat v její minulosti, objeví, že to s tou její dobrotou nebude až tak horké. Joona už strávil na místě činu víc času než kterýkoliv jiný detektivní inspektor, ale stále má pocit, že tu ještě neskončil, že je tu ještě něco, co musí vidět. Hon na pachatele je plný nečekaných a násilných zvratů. Zdá se, že každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám a to, co se zdálo být jednoduché, je v následujícím okamžiku plné slepých uliček. Ačkoli pátrání dospělo do mrtvého bodu, policie dál ignoruje telefonáty Flory Hansenové. Nejdříve za svou informaci sice chtěla peníze, ale teď už jen čím dál úpěnlivěji žádá, aby ji prostě jen vyslechli.