Historie Duny III.: Bitva o Corrin

Tisíc let trval džihád proti myslícím strojům. Teď přichází poslední hodina zúčtování…

Dávno před příchodem Muad'Diba museli lidé svést bitvu, v níž byla v sázce samotná jejich existence. Nesmrtelný počítačový mozek Omnius, stojící v čele Synchronizovaných světů, se stáhl do své poslední, nedobytné bašty na planetě Corrin. Vyčerpané lidstvo sbírá síly k závěrečnému úderu, kterým stroje definitivně zničí – nebo se jednou provždy stane jejich otroky. Chladně kalkulující protivník má však v rukávu tajný a děsivý trumf: biologickou zbraň schopnou rychle vymýtit značnou část lidské populace. A zatímco galaxie zadržuje dech v očekávání konce tisíciletého konfliktu, setkání nestárnoucího Voriana Atreida a mladého Abulurda Harkonnena, vnuka jeho nejlepšího přítele Xaviera, vyústí v krevní mstu, která se navždy vepíše do dějin Arrakisu i celého vesmíru. 

Strhující finále trilogie Historie Duny, jež zásadním způsobem vyplňuje bílá místa jedinečného univerza Franka Herberta – od prvních výcviků Bene Gesserit přes pozadí vzniku mocné Gildy až po zrod nenávisti mezi Atreidy a Harkonenny. Po vyslechnutí tohoto příběhu se už na Dunu nikdy nebudete dívat stejnýma očima. 

„Sledovat zrod Gildy, sesterstva Bene Gesserit a mentatů uprostřed totální války dodává celému univerzu fascinující hloubku.“ – Kirkus Reviews 

„Bitva o Corrin je působivým vyvrcholením ságy, jež konečně slibuje odpovědi na otázky staré desítky let. Nejsilnějším momentem knihy je definitivní a tragický rozkol mezi rody Atreidů a Harkonnenů – okamžik, který dává smysl celému tisíciletému nepřátelství, jež známe z původní Duny.“ – SFSite 

„Uspokojivé zakončení trilogie... Anderson a Herbert mají cit pro velkolepé měřítko a daří se jim propojit množství dějových linek do finále, které je pro věrné fanoušky série zaslouženou odměnou.“ – Publishers Weekly 

Lidské svaté tažení proti myslícím strojům se táhlo už skoro celých sto let a přineslo spoustu zkázy a peripetií. Neustávající fanatické útoky vojsk džihádu působily říši Synchronizovaných světů nespočetné škody, ničily robotické válečné lodě tak rychle, že je různá vtělení všemysli stěží stačila opravovat. Omniův postup se neodpustitelně zastavil. Omnius nakonec začal požadovat nějaké řešení. Přímý vojenský konflikt se neosvědčil jako dostatečně účinný, a tak se zkoumaly různé alternativy. Například biologická nákaza.

Podle výsledků simulace by byla vynikající zbraní nějaká rychle se šířící epidemie, která by vyhladila lidskou populaci – včetně jejích vojenských sil – zatímco infrastruktura a zdroje by zůstaly pro vítězné myslící stroje netknuté. Poté, co by speciálně vytvořená nákaza vykonala svoje dílo, mohl by Omnius posbírat střepy a uvést lidské systémy znovu do provozu.

Erasmus měl k této taktice jisté výhrady, bál se, že by smrtelná epidemie vyhubila celé lidstvo. Omnius by byl s totálním vyhlazením spokojen, ale samostatný robot po takovém konečném řešení netoužil. Tihle tvorové ho stále dost zajímali – zvlášť Gilbertus Albans, kterého vytáhl ze špinavých lidských kotců a vychoval jako vlastního. V čistě vědeckém smyslu si Erasmus potřeboval uchovat dostatek organického materiálu pro svou laboratoř a vědecké studie lidské povahy.

Nelze pozabíjet všechny. Jenom většinu.

– ukázka z knihy