Já, Iulia

Má s manželem i impériem vlastní plány. A tak budou jeho války hlavně jejími válkami.

V roce 192 budoucího křesťanského letopočtu je zavražděn tyran Commodus a upadající Řím zabředává do další vleklé občanské války. Z krvavých šarád vzejde jako vladař slaboch Pertinax, ale ne nadlouho. Situaci obzvlášť dobře vnímá Iulia Domna, v očích mnoha místních hlavounů přivandrovalá syrská krasavice provdaná za stárnoucího správce podunajské provincie Septimia Severa. Tato neobyčejně bystrá žena ostatně včas vyklidila bitevní arénu, aby se i se svými synky nestala terčem zvůle zbylých adeptů na uprázdněný trůn. Má totiž s manželem a impériem vlastní plány. A jelikož se svým chotěm, kterého coby pána ctí jedině v manželském loži, umně manipuluje jako jeho krk a mozek zároveň, čeká antiku něco nevídaného. Lékař Galénos, z jehož vypravěčské perspektivy Iuliin vzmach zčásti sledujeme, dobře ví, nakolik je tahle lvice smělá, cílevědomá a předvídavá. Nejdřív tedy musí vyšachovat všechny Severovy zjevné soky i dočasné spojence…

Nejlepší španělský román roku 2018 uvádí na scénu nejslavnější římskou císařovnu – a famózně epický pandán ke Gravesově fresce Já, Claudius. Že je jméno triumfující Iulie téměř neznámé? Není divu, když dějiny píší zavilí patriarchové! 

„Nesčetněkrát se potvrdilo, že kvalitní historický román napětím předčí i thriller, ale Posteguillův zápal pro věc ukazuje, že tak lze učinit s vervou antického hodokvasu.“ – El País

„Takový autor je zárukou věrohodnosti kteréhokoli dějinného námětu, jehož se coby romanopisec ujme.“ – La Razón 

„Iuliin příběh nepatří mezi ty známé, avšak (…) tato žena ovlivnila současnost více než většina jejích mužských současníků (…). A zapsala se do ní výrazným písmem.“ – iliteratura.cz