Usedlost

Jeden dům, čtyři století rodinných tajemství. 

Veterán třicetileté války Mats nachází domov v pustině na západě Finska, v místě zvaném Nevabacka, obklíčeném lesy a mokřady. Tuší, že tu žijí i jiné bytosti než zvířata a ptáci. Místní jsou s nimi zadobře, nebo se jim vyhýbají, sem tam jim někdo něco obětuje, potají, neboť to odporuje učení církve. Mats pochází zdaleka, takže o těchto bytostech mnoho neví, a s tajemnou lesní ženou zplodí syna. Generace jeho potomků, obdařených kapkou divé krve, zažívají dopady válek, hladomoru a společenských změn až do současnosti. Určující pro ně zůstává moc přírody – kořeny lidí a lesa se proplétají. Ve vyprávění se objevuje řada historických skutečností, například čarodějnické procesy z konce 17. století. Rodinná sága důstojně navazuje na stěžejní dílo magického realismu Sto roků samoty nobelisty Gabriela Garcíi Márqueze.

Román byl vyznamenán oceněním YLE 2022 za nejlepší finsko-švédskou knihu roku. Dosud vyšel ve 20 jazycích a v České republice získal Literu za překlad 2025.

„Román je alegorií Finska […] noří se hluboko do vztahu Finů k přírodě […] opěvuje finské mokřiny. Ukazuje čtenářům jejich tajemství, krásu a jedinečnost. Močál a jeho duchové vyžadují respekt...“ – Helsingin Sanomat

„Autorka dbá na dobové reálie, které proplétá s fascinujícími lidskými osudy, a vypráví originální příběh plný síly a křehkosti. V něm nabízí inspirativní podněty k zamyšlení nad tím, odkud pocházíme, jak nás ovlivňuje minulost i místo, na kterém žijeme, a co zde po nás zůstane dalším generacím.“ – lacultura.cz

„Je to to literární skvost ukazující tradici a pověry, původní život obyvatel.“ – kultura21.cz

„Českým čtenářům se představuje jedna z výrazných tváří současné finskošvédské literatury, a to promyšlenou a poetickou ságou rodu žijícího v kraji, do něhož jsme doposud neměli možnost nahlédnout.“ – iLiteratura.cz

Probudil se, stěží popadal dech. Místo, kde ulehl jeho syn, bylo prázdné. Mats vyskočil a rozhlédl se po blatech, která tiše a klidně spočívala v lehkém soumraku letní noci. Zavolal na Henrika, marně. Zachvátila ho hrůza, oběhl blata kolem dokola, křičel a volal, ale odpovědi se nedočkal a po synovi nenašel ani stopy. Padl na kolena a hlasitě do mokřadů i lesů zakřičel modlitbu, aby se mu dítě vrátilo – udělá cokoliv, co budou chtít, sliboval, jen když získá zpět to jediné, co v životě miloval.

Blata zůstávala temná a nehybná. Ptáci nezpívali, ani datel se neozýval. Slyšet bylo jen tisíce krvežíznivých komárů. – ukázka z knihy