Z deníků Robokata 1 – Výpadek systémů

Měl se postarat o jejich bezpečnost. Teď má však dost starostí sám se sebou…

V budoucnosti ovládané technologickými korporacemi nabere průzkumná mise týmu vědců na vzdálené planetě nečekaný směr. Nejdřív jsou napadeni neznámým monstrem, před nímž je oficiální zpráva o možných rizicích v dané oblasti jaksi zapomněla varovat, a když se jiná skupina působící na opačné straně světa odmlčí, najdou při záchranné výpravě jen hromadu mrtvol, povražděných vlastními bezpečnostními jednotkami. Zmíněné události je donutí přehodnotit odmítavý postoj k přítomnosti androida, kterého jim přidělila společnost dohlížející na všechny vesmírné projekty. Bez jeho schopností a zbraní by totiž přežili jen těžko. Má to ovšem jeden háček – jejich neživý ochránce potají hacknul vlastní systém, nabyl vědomí a nyní se identifikuje jako Robokat. A jeho jediným přáním je mít od lidí pokoj a trávit čas sledováním oblíbeného seriálu…

Humorná i napínavá sci-fi novela, ověnčená žánrovými cenami Nebula, Hugo a Locus, se stala prvním dílem úspěšného cyklu Z deníků Robokata. Ve stejnojmenném seriálu (od roku 2025 na Apple TV+) ztvárnil nevšedního titulního hrdinu Alexander Skarsgård.

„Je to tak dobré, jak se říká, a zaslouží si to všechna ta ocenění? Rozhodně ano. Je to vtipná, chytrá próza se skvělým protagonistou a silným příběhem.“ – SFBook

„V tom tkví síla postavy Robokata – že něco nám natolik vzdáleného může být tak lidské. Že se s ním dokáže ztotožnit každý, kdo se někdy chtěl schovat v přeplněné místnosti, vyhýbal se pohledům ostatních, hledal útočiště v osamělé zábavě nebo lhal kvůli přežití.“ – NPR 

„Je snadné pochopit, proč autorka získala tolik zasloužených cen. Výpadek systémů nabízí zábavné a poutavé čtení.“ – Grimdark Magazine

„Martha Wells stvořila něco opravdu jedinečného!“ – The Fantasy Review

Nechal jsem tedy oči zavřené, abych si to trochu usnadnil, ale dál jsem vše sledoval přes bezpečnostní kamery. Nakonec jsem ze sebe vypravil: „Planetární společnost se vás nesnaží zabít.“

To nečekali. Gurathin chtěl něco říct, ale Pin-Lee mu naznačila, ať je zticha. Mensahová udělala krok dopředu a s obavami se na mě podívala. Stála teď ke mně nejblíž a ostatní se shlukli za ní. Bharadwajová zůstala na židli, a tím i nejdál ode mě.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptala se Mensahová.

I přes kamery mi to dávalo pěkně zabrat. Představil jsem si, že jsem v bezpečí své kóje a řekl jsem: „Kdyby se vás společnost chtěla zbavit, otrávila by vám přes recyklační systém zásoby vody. Spíš někoho jednou zabijí svou neschopností.“

Chvíli nikdo nic neříkal. Asi všichni mysleli na to, jak jednoduché by pro společnost bylo načasovat jejich konec. „Ale to by přece,“ začal Ratthi, ale dál se nedostal. Gurathin, s odhodlanějším výrazem ve tváři než obyčejně, mu do toho vpadl: „Tahle jednotka ví, jak zabíjet lidi – a to myslím lidi, které dostala za úkol chránit. Má na kontě padesát sedm členů týmu jedné důlní operace.“

Vzpomínáte si, jak jsem na začátku říkal, že poté, co jsem se naboural do svého řídicího centra, se ze mě klidně mohl stát masový vrah? No, něco pravdy na tom bylo – stal jsem se jím totiž už předtím.  – ukázka z knihy