Něco za něco

Někdo tu tahá za nitky, nebo je spíš ukrutně zašmodrchal. A co nabízí na revanš? 

V ucpaném centru Edinburghu, které právě ovládl slovutný divadelní festival, do sebe narazila dvě auta. Řidič se zdemolovaným chladičem ihned vyběhl s pálkou, aby to mamelukovi před sebou vytmavil – no jistě, naše století je rejdištěm psychopatů se zkratkovitým jednáním. A přece nás překvapí, jak dalekosáhlé následky bude pouliční potyčka mít jak pro oba zúčastněné, tak pro řadu svědků. Nachomýtl se k ní taky pisálek Martin Canning, který tuctovými romány zahání samotu a špatné svědomí, ale naštěstí zabránil nejhoršímu. Vše viděl i soukromý detektiv Jackson Brodie, jenž s dámským doprovodem pobývá mezi divadelníky a bude muset nasadit veškerý šarm, protože následkem incidentu se ve městě kupí vraždy. 

Vše nasvědčuje tomu, že si tu kdosi pohrává se sadou zlověstně rozchechtaných matrjošek: z každé menší vykoukne další mrtvola. Proč, to ať v defilé četných postav laskavě vypátrá melancholik Brodie, jehož rozpolcená duše se do města Jekylla a Hydea báječně hodí, takže si ho vyhořelá policistka Louisa ochotně přiřadí k podezřelým. Nemluvě o tom, čím k nastalé mele přispějí Louisin synáček zralý pro kriminál, jedna akční puťka z vily vykutáleného stavitele či mafiánský blb jako z béčkového filmu. A co teprve ruské děvušky najaté jako sexy eskort a uklízečky v jednom? 

Obraz morálky skotského velkoměsta je zásluhou Kate Atkinsonové spleten do uzlu neuvěřitelností, pořádně vylouhovaných v černé grotesce. Ale pozor. Aby si nás autorka nepovodila jako loutky v představení, kde jsme beztak všichni jen herci… 

„Je radost číst mezi řádky, kolik sarkasmu autorka skryla za nepoddajnost zakyslých postav. A jak to zároveň protřele kamufluje rozšafnou prózou, v níž z každé odbočky i metafory sálá radost ze života.“ – The Guardian   

„Pátrání po příčinách autorka neustále oddaluje představováním svých hrdinů a všech jejich menších i větších bolístek a křivd, nenaplněných tužeb a také drobných prohřešků a vin. Má to své kouzlo a Atkinsonová je skvělá v rozebírání minulosti a myšlenkových pochodů. (…) Snad ještě nebyla zapomenuta devadesátá léta s černohumornými šarádami Američanů Elmora Leonarda či Carla Hiaasena. Těm se Něco za něco podobá možná nejvíc, protože román rozhodně nemá avizovanou (…) staromódní stavbu s mrtvolou v úvodu a následným pátráním po (…) pachateli.“ – iLiteratura.cz 

„Atkinsonová píše vyloženě návykově: jedinečně skloubila citové drama s požadavky thrilleru.“ – The Times 

„Ani druhé pokračování nezklamalo. Jackson Brodie má pořád kouzlo a styl vyprávění mě pořád baví. Dokonce bych tentokrát řekla, že jsem si knihu i více užila. Ironický odstup, lehce sarkastický humor a smutné životní příběhy se doplňují líp, než by člověk čekal.“ – ze čtenářských recenzí na Databazeknih.cz 

Protože Graham bude už brzo mrtvý, byla si tím jistá. Mrtvý jako kámen, mrtvý jako úhel. Mrtvý jako špalek. Proč špalek? Proč má být zrovna špalek mrtvější než všechno ostatní? Co třeba kláda, ta je přece mrtvá úplně stejně, ne? Dá se slovo „mrtvý“ stupňovat? Může být něco mrtvějšího než něco jiného? Mrtvý, mrtvější, nejmrtvější? Graham bude mrtvější než Gloria. Bude jedinečně mrtvý. Ptáci žerou červy a červi možná budou brzo žrát Grahama. Graham vždycky říkal, že chce mít po smrti kremaci, ale Gloria se domnívala, že by bylo škoda připravit všechny ty malé pilné tvorečky o dobré jídlo. – ukázka z textu