Řetěz

Riskovali byste pro svého potomka vlastní život? A co život jiného dítěte? 

Představte si ráno jako každé jiné. Vypravíte dceru do školy a jedete do práce. Pak zazvoní telefon – neznámé číslo. Na druhém konci je cizí žena, která právě teď míří pistolí na vaše dítě. A nejde jí o peníze, není v tom nic osobního. Pouze chce, abyste také někoho unesli. Právě jste se totiž stali obětí zvráceného, ale geniálního systému, který spolehlivě funguje už spoustu let a má velmi prostá pravidla: Pokud řetěz únosů přetrhnete, vaše dcera zemře. Jestli vás chytí policie, vaše dcera zemře. Jenže Rachel, rozvedená matka bojující s rakovinou, nebude dalším neproblematickým článkem v řadě. A s pomocí svého bratra, bývalého mariňáka a zkušeného lovce, který by pro milovanou neteř udělal cokoliv, půjde tajemným tvůrcům kruté hry tvrdě po krku. 

Originální thriller postavený na jednoduchém, ale děsivě efektivním principu, kdy je oběť nucena stát se zločincem. Klade přitom palčivou otázku, jak bychom se v podobné situaci zachovali my sami?

„Tohle jsou Čelisti pro rodiče. Příběh, který vás chytne pod krkem a nepustí, dokud nedočtete poslední stránku. Je to neúprosné, mrazivé a naprosto geniální.“ – Stephen King 

„Výborný thriller na znepokojivé téma.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Řetěz není jen kniha, je to fyzický zážitek. Připravte se na to, že budete mít po celou dobu poslechu nebo čtení stažený žaludek.“ – Kirkus Reviews 

„Geniálně jednoduchý, a přitom děsivě komplexní koncept. McKinty nepíše jen thriller o únosu; píše o tom, jak se technologie a sociální vazby dají zneužít k vytvoření dokonalého stroje na strach.“ – The New York Times 

„Mrazivá sonda do hlubin rodičovské psychiky. Autor nás nutí položit si otázku, kde končí naše morálka a začíná instinkt přežití. Tempo je vražedné a konstrukce zápletky připomíná švýcarské hodinky.“ – The Guardian 

„McKintyho styl je úderný a bez zbytečných příkras. Rachel není žádná superhrdinka, je to matka zahnaná do kouta, a právě proto je její cesta tak uvěřitelná a napínavá.“ – The Washington Post

Obloha se propadá. Obloha se snáší k zemi. Nemůže dýchat. Nechce dýchat. Její holčička. Ne. To nemůže být pravda. Kylie nikdo neunesl. Ta žena nezní jako únoskyně. Je to lež. „Kylie je ve škole,“ řekne Rachel.

„Není. Mám ji tady. Unesla jsem ji.“

„Ne, to ne… To je nějaký špatný vtip.“

„Myslím to smrtelně vážně. Sebrali jsme Kylie na autobusové zastávce. Posílám vám její fotku.“

Fotografie dívky sedící s páskou přes oči na zadním sedadle automobilu přijde jako příloha zprávy. Na sobě má stejný černý svetr a světle hnědý vlněný kabát, který si Kylie oblékla, když dnes ráno odcházela do školy. Má také Kyliin pihovatý skřítkovský nos a hnědé vlasy s červenými melíry. Je to ona, přesně takhle vypadá.

Rachel se udělá špatně. Před očima jí všechno plave. Pustí ruce z volantu. Volvo začne vyjíždět ze svého pruhu a okolní auta troubí.

Žena pořád ještě mluví. „Musíte zůstat v klidu a pečlivě poslouchat všechno, co vám říkám. Musíte všechno udělat přesně stejným způsobem, jakým jsem to udělala já. Musíte si zapsat všechna pravidla a nesmíte se od nich v žádném bodě odchýlit. Pokud porušíte pravidla nebo zavoláte policii, obviní vás a obviní i mě. Vaše dcera bude zavražděna a můj syn bude také zavražděn. Takže si zapište všechno, co vám řeknu.“

– ukázka z knihy