Poslední úkol Mabel Beaumontové

Nikdy není pozdě na nový začátek… 

Přes šedesát let strávila Mabel Beaumontová po boku jediného muže. Ale její milovaný Arthur odešel na věčnost a v jejich domě zavládlo nesnesitelné ticho. Šestaosmdesátiletou vdovu děsí vyhlídka na zbylé roky prožité v osamění, kde jí budou dělat společnost jen vzpomínky a nezbytné domácí práce. Jenže osud má pro ni jiné plány… Jednoho dne najde lístek psaný manželovou rukou a na něm instrukci „Najít D“. Na mysli jí hned vytane jméno, jež v ní i po mnoha desetiletích probouzí silné emoce: Dot. Její nejlepší přítelkyně, která kdysi bez vysvětlení náhle zmizela z Mabelina života. Ale kde by měla začít? Naštěstí na své pátrání nebude sama – cestu jí zkříží několik žen různého stáří, jež sice mají dost vlastních starostí, ale nové kamarádce neváhají podat pomocnou ruku. Stihne však svůj poslední úkol dotáhnout do zdárného konce? A jak naloží s tím, co se na stará kolena dozvěděla o vztazích mezi ženami a sobě samotné? 

Dojemný a hluboce lidský příběh o druhých šancích, jehož audioknižní podoba dává vyniknout skvěle napsaným dialogům i intimním úvahám nadmíru starostlivé a roztomile paličaté seniorky. Muž jménem Ove konečně našel svůj ženský protějšek! 

„Dojemné a křehké čtení o samotě po ztrátě partnera, která se může změnit v něco neočekávaného, pokud potkáte ty správné lidi.“ – ze čtenářských ohlasů na Databázeknih.cz 

„Tenhle nádherně napsaný příběh o přátelství, lásce, ztrátě a nových začátcích mě chytil za srdce. Mabel a její partu různorodých kamarádek jsem si zamilovala.“ – Lisa Timoneyová, spisovatelka 

„Lauren Pearsonová napsala dojemný a emocemi nabitý příběh, v němž se odráží aktuálně velmi oblíbené téma – mezigenerační vztahy.“ – Zápisky jedné knihovnice 

„Mám ráda starší hrdinky, které jsou kurážné a nebojí se říct, co mají na srdci. Tato kniha je jako vřelé objetí – ale nechybí jí ani jiskra a vtip.“ – Clare Swatmanová, spisovatelka 

Je to na pohled nesourodá partička. Máme tu mladou mámu Kirsty — jestli si dobře pamatuju, říkala, že je jí třicet dva —, která se vždycky vyjadřuje vybraně, vizáž má bez poskvrnky a z nějakého důvodu je zrovna ona tou jedinou osobou, se kterou se můj pes snese. Pak je tu Julie, které táhne na padesát, je nebojácná a krapet neomalená, ale za touhle její fasádou se skrývá spousta nejistoty. A nakonec Patricie s těma nohama až do nebe a elegantní chůzí, která nám onehdy oznámila, že je jí sedmdesát, a já nevěřila vlastním uším.

O kamarádství mezi více ženami toho moc nevím, ale tuším, že věk hraje hlavní roli. V tom je naše parta netradiční, tohle všechno jsme jednoduše hodily za hlavu, a ono to funguje.

– ukázka z knihy