Na jih odnikud

Colter Shaw svádí souboj s časem, aby osud celého městečka nezpečetila velká voda… 

Malému městu Hinowah v severní Kalifornii, jemuž sami obyvatelé přezdívají Nikde, hrozí vinou protržené pobřežní hráze naprostá zkáza, ale zdá se, že to prakticky nikoho vyjma místních příliš nezajímá. Naštěstí se i v tomto případě najdou výjimky – třeba záhadná cizí žena, která starostu Tolifsona zahrnuje sice nevyžádanými, ale zato po čertech dobrými radami. Z neznámé dobrodinky se vyklube Dorion, specialistka na řešení krizových situací a mladší sestra rovněž přítomného lovce odměn Coltera Shawa, jehož práce zde s vypátráním pohřešované rodiny zdaleka nekončí. Jak se totiž záhy ukáže, domnělé přírodní katastrofě kdosi výrazně napomohl! Vedle záchrany obyvatel Hinowahu tak musí vypátrat, kdo stojí za sabotáží hráze a co tím sleduje. A k tomu rodina Shawových nečekaně odhalí jedno staré tajemství, které si Colterův zesnulý otec chtěl vzít s sebou do hrobu. 

V pořadí již pátý příběh s lovcem odměn a survivalistou Colterem Shawem přináší kromě akčního děje a detektivní zápletky i množství zajímavých informací o protagonistově nevšední rodině. 

„Nejakčnější kniha o Colterovi Shawovi.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Deaverovo tempo je jako obvykle parádní a napětí se ještě stupňuje.“ – Publishers Weekly 

„Napínavý thriller udrží čtenáře v napětí a on si nebude jistý, komu věřit… Perfektní četba na jeden zátah.“ – Library Journal, Starred Review 

Před nimi nastal pohyb, který je oba upoutal. V horní části hráze se objevila další trhlina, přes kterou začala proudit tmavá voda, takže přeliv už prakticky nestíhal a obrovská retenční nádrž se zakalila hnědou přílivovou vlnou.

V západní části města nedaleko od přelivu byl současně vidět obrovský záblesk a po chvíli k nim dolehla rána podobná výstřelu. U přelivu explodovala rozvodna.

„Propána,“ zadrmolil Tolifson.

Dorionin hlas zněl temně. „Chtěla jsem odpálit jižní stranu přelivu, ale ve zdejším měděném dole nemají žádnou želatinu. Nesnáším, když spadnou komunikační linky.“

V tu chvíli Shawovi zacvrlikal telefon. Podíval se na displej. Na videovýstupu z dronu se objevila malá červená tečka. „Možná něco mám.“ Ostatní se k němu rychle obrátili.

„Asi pět kilometrů po proudu.“ Shaw se zadíval na displej. „Je to těsně pod hladinou a mohla by to být střecha automobilu.“

Tryskem vyběhl na kopec k obytnému vozu, vytáhl z prostoru vedle předního sedadla batůžek, přeběhl dozadu a sundal z nosiče yamahu. Nasedl na ni a nakopl motor. S klikatou silnicí, která postupně klesala do města, se nenamáhal. Místo toho to vzal po severním svahu rovnou dolů a pak zamířil k mostku přes bezpečnostní přeliv. Přitom ucítil na zádech lehké mrazení, neboť z hráze nad ním vystřelila další mohutná salva bláta a dopadla nedaleko od něj; naštěstí mu nezatarasila cestu. Proud vody opět o něco zesílil.

Shaw vyjel na protější svah, přehoupl se přes terénní vlnu a bezpečně dopadl na hladký asfalt.

Zanedlouho už stodvacítkou uháněl směrem na jih a přitom se vyhýbal překážkové dráze v podobě spadaných větví a navátého mokrého listí, které dokázalo být kluzké jako led.

– ukázka z knihy