Hamnet

Přišli o syna, jeho jméno však učinili nesmrtelným…

Když strádající domácí učitel William Shakespeare potká energickou a svobodomyslnou Agnes, vznikne mezi nimi silné a osudové pouto. Jejich láska přivede na svět tři děti – starší Susannu a mladší dvojčata Hamneta a Judith. Manželský pár žijící koncem šestnáctého století ve Stratfordu nad Avonou však roku 1596 tvrdě zasáhne nečekaná tragédie – jejich jediný syn ve věku jedenácti let náhle zemře. Bolestná ztráta se rodiny zesnulého chlapce hluboce dotkne a poznamená i vztah mezi Williamem a Agnes. Z nepředstavitelného smutku a pocitu beznaděje se však prostřednictvím Shakespearova pera o čtyři roky později zrodí dílo, které se zapíše do dějin divadla. Tragédie o Hamletovi se stane zdrojem nehynoucí slávy alžbětinského dramatika, ale také prostředkem k tomu, aby se rodiče sdílející podobný osud dokázali vyrovnat se svým bezedným žalem. 

Nezapomenutelný příběh o lásce a bolesti se stal britským bestsellerem roku 2020 a získal řadu významných ocenění včetně Women's Prize for Fiction či National Book Critics Circle Award. Jeho mimořádně zdařilou filmovou adaptaci, natočenou oscarovou režisérkou Chloé Zhao a oceněnou dvěma Zlatými glóby (pro nejlepší film i nejlepší herečku v kategorii drama), můžete nyní zhlédnout v tuzemských kinech!

„Až příliš aktuální... inspirativní... Výjimečný historický román.“ – The New Yorker

„Velkolepé a spalující... Rodinná sága tak překypující životem, dotčená magií a ukotvená v lásce…“ – The Boston Globe

„Výjimečné dílo... Hamnet živě zachycuje život měnící intenzitu mateřství v jeho nesčetných fázích – od bolesti porodu až po neutišitelný zármutek ze ztráty.“ – NPR

„O’Farrellové se podařilo napsat román, jenž balancuje mezi podloženými fakty a autorskou invencí. Předvídatelnost děje autorka kompenzuje brilantním poetickým stylem.“ – iLiteratura.cz

„Maggie O'Farrellová je dobrá vypravěčka, která na základě domněnek o Shakespearově životě vytvořila jednoduchý, ale také krásný, smutný, pohádkově laděný a velmi ‚anglický‘ příběh.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz

To ona si ho všimne jako první. Hamnet se na ni dívá a sestra mu pohled oplácí s mírně pootevřenými ústy. Zamračí se, jako by se chystala něco říct, na něco si mu postěžovat. Potom se otočí na babičku, která zrovna poroučí děvečce, ať cibule oloupe a nakrájí najemno. Vedro v kuchyni Hamnetovi připadá nesnesitelné – cítí, jak na něj dýchá, jako výpary z pekelných bran. Divže mu nebrání vstoupit dovnitř, zaplňuje celý prostor, opírá se svým nelítostným objemem do stěn. Hamnet nechápe, jak to ty ženy mohou vydržet. Přejede si po čele dlaní, jejíž okraje jako by pableskovaly, a on tak spatří, nebo se mu to aspoň zdá, tisíc svíček ve tmě, jejichž plameny mihotavě pohasínají a zase zářivě planou, tenounká světýlka, skřetí svíce. Zamrká a v tu ránu jsou pryč; scéna před jeho očima vypadá zase jako předtím. Babička, děvečka, cibule, sestra, máselnice, bezhlavý bažant na stole, se šupinatýma nožkama úzkostlivě zvednutýma do vzduchu, jako by se bál, že si je ušpiní, přestože už mu usekli hlavu a je dávno po smrti.

„Babi?“ ozve se Susanna nejistě, stále s pohledem upřeným na bratra. Později se jí ten okamžik bude vracet, uvidí ho v duchu ještě mnohokrát, zejména brzy ráno, když se vzbudí. Bratr stojí mezi zárubněmi. Bude se jí vybavovat, jak vypadal pobledle, zdrchaně, úplně jinak než obvykle, a měl rozseklé obočí. Změnilo by se něco, kdyby na to byla babičku upozornila? Kdyby se zmínila buď jí, nebo mamince? Dopadlo by to jinak? To už se nedozví, v danou chvíli totiž řekne jenom: „Babi?“

– ukázka z knihy