Kalmann a spící hora

Svěřte případ Kalmannovi. A bude to takový mazec, že trumfne i sopku Heklu!

A je tu podruhé: Kalmann Óðinsson v celé své střelené nádheře, nicméně truchlit umí skoro jako každý jiný. Smrt milovaného dědečka je pro obecního blázna z Raufarhöfnu na rybářském severu Islandu rána, jelikož stařík měl pro jeho duši Rain Mana ještě větší pochopení než chudák matka. Se ztrátou mužského vzoru se proto mladík vyrovnává těžce, a přece navzdory svým handicapům cítí, že v případu opět cosi smrdí – a není to řádně naložený žralok, kterého s dědou ve šťastnějších časech lovili. Má jeho úmrtí na svědomí vážně ten záludný Němec, co bere lidem věci, anebo mají pravdu hlasy poukazující na trest za to, že zesnulý býval v éře studené války komouš? A jak s tím vším souvisí jeden podezřelý turista a bitva o washingtonský Kapitol v covidovém roce 2021, k níž se Kalmann tak zázračně nachomýtl a ve které ho jeho ultrakonzervativní příbuzní z Texasu nechali na holičkách?

Antihrdina černé islandské krimigrotesky Kalmann znovu v záři reflektorů. Nebo spíš v epicentru šíleného ohňostroje. Nechte ho vše odvyprávět a budete žasnout stejně jako agenti FBI! Poněvadž antihrdina, co má o kolečko víc a pasoval se do role vesnického šerifa bez bázně, hany a pudu sebezáchovy, má srdce dál na svém místě. A tím, že mu leccos uniká, nasvěcuje záhady z nevídané perspektivy. 

„Kalmann je sympatický a čtenářsky vděčný vypravěč, [předkládající] dostatečně barvitý obraz upadající islandské vesnice. Schmidt naštěstí píše živě, děj je svižný, chytlavý, plyne přirozeně. Samotné finále pak může fatálností a empatickou ironií připomenout například některé filmy Martina McDonagha.“ – iliteratura.cz

„Stejně tak bude při čtení záležet na tom, jaký světonázor člověk zastává. Zda je konzervativní a nelíbí se mu okysličování skanzenu jménem Evropa. Zda je ekologicky citlivý. Jaký má názor na to, jak moc jsou dnes rozšířené střelné zbraně. A rovněž jestli fakt, že Kalmann je pyknický mlsoun, který nejraději kouká na televizi a jí čokoládové křupky a jenž nikdy nezažil sex, bude považovat za důsledek jeho diagnózy, nebo zda vnímá takovýto stav u současného mladého člověka jako vlastně již běžný.“ – Lidové noviny k předchozímu románu Kalmann

„Lidé v Raufarhöfnu jsou i přese všechny trable příjemní a milí a rádi se smějí. A tak jsem v románu prolnul motiv skomírající obce a těžkého zločinu s řadou osudů jejích laskavých obyvatel. Možná nebývají vřelí ke každému a za všech okolností, ale berou svého blázínka takového, jaký je. Jako souseda, který sem patří. (…) A každá doba si žádá daleko víc hrdiny všedního dne než legendy. Lidé jako Kalmann nás drží při zemi.“ – z rozhovoru s autorem, hostem veletrhu Svět knihy 2023

„Začnu tady dementním šerifem.“
Dementní.
Znám ta slova. Je jich spousta a ve všech jazycích. Retard, idiot, trotl, downer, magor, blb, mrzák, debil, hňup, kretén. A lidi, co mi tak říkají, obvykle nemůžu vystát. – ukázka z textu

Brečela v koupelně a byla to moje vina, a tak jsem si dal facku, jenže a protože jsem vůbec nic necítil, hned další a další, a najednou stála máma přede mnou. Měla zarudlé tváře, z nosu jí tekla krev, jedno oko celé červené. Zírala se na mě jako smyslů zbavená. Doslova horor.
„Kalmanne,“ pronesla se zoufalou rozhodností v hlase. „Ty za to nemůžeš. Bylo to nedopatření.“
Chtěla se vrátit do koupelny, ale ještě jednou se otočila. „Promiň, že jsem tak vyváděla, ale lidi jsou občas nenažraná sobecká chátra, znečišťovat svět jim nevadí, ale když jim řekneš, aby si nasadili roušku a myli si ruce, spustí povyk, jako by se jim děla bůhvíjaká křivda. Ale ty ne. Pochopil jsi, o co jde, a já jsem na tebe pyšná, jsem pyšná na to, co z tebe vyrostlo!  – ukázka z textu