Kočky od 311. peruti

Omlouváme se, CD-mp3 budeme expedovat až na konci dubna.

Dokonce i kočky vědí, že zlu je třeba se postavit! 

Božena a Čertina si pro své kočičí životy vybraly vskutku nevšední místo. Na základně v Honingtonu totiž kromě nich našli dočasný domov i českoslovenští letci bojující v Anglii proti nacistickému Německu. Neohroženým pilotům dvojice chlupatých krasavic brzy přiroste k srdci, i když nerozumějí jejich řeči. Harmonické soužití lidských a zvířecích obyvatel hangáru číslo 11 ovšem naruší vpád německých potkanů Helmuta a Jürgena, zákeřných a zlých, byť poněkud legračních i hloupých obdivovatelů Adolfa Hitlera. Zneškodnit rozpínavé vetřelce se pro statečné kočky stane otázkou cti – a síly kvůli tomu spojí třeba i se svými odvěkými rivaly psy. Potyčka, která Boženu s Čertinou čeká, bude stejně zuřivá a nebezpečná jako bitvy, které svádějí na nebi jejich člověčí přátelé od 311. peruti. Tak vzhůru do boje! 

Autor úspěšných historických próz ve své první knize pro děti s humorem i napětím přibližuje život a poslání československých letců v Anglii během druhé světové války. Jednomu z nich, zde vystupujícímu Vilému Jakšovi, ostatně věnoval svůj román Vilda. 

„Váchovo převedení reálií bitvy o Británii do zvířecího světa nepostrádá hravost a vtip.“ – iLiteratura.cz 

„Kniha šlape jako hodinky. Je z ní cítit autorova láska a respekt k našim letcům v Anglii, přitom je hravá a zábavná. Božka i Čertina mají sice za ušima, ale nedostanou nic zadarmo a čtenář (ať už velký, nebo malý) bude trnout jaký plán proti potkaní koalici vymyslí a jestli vyjde.“ – ze čtenářských ohlasu na webu Databazeknih.cz   

„Taky to cejtíš?“ zašeptala Čertina, když se chvíli ochomýtaly okolo bombardéru, který útok neznámých sabotérů postihl nejvíc. Jistě, jistě, my jako čtenáři to víme, ale kočky ještě ne. Však ony na to přijdou, nebojte se. A jo, sabotéři, to je slovo, co? Oba potkani by ho zase zpotvořili do nesrozumitelnosti. Říkali by subortéři nebo santotáři, nebo by si na něm zlomili jazyky. „Jo, cejtím,“ odvětila na půl tlamičky Božena. Kromě známých, domáckých pachů hangáru číslo jedenáct tu byl ještě ten zatuchlý potkaní plesnivozelný zápach, co je praštil přes čenichy už předtím venku. „Máme tady škodnou,“ zasyčela Čertina. „Ve vlastním baráku,“ přidala se k syčení Božka.

Kdyby si dočasný Jürgen a dočasný Helmut vybrali jiný hangár na celé velké letecké základně, třeba by jim všechno prošlo. Jenže když se na jejich stopu dostanou Božena s Čertinou, osud obou potkanů se určitě nedá malovat v jasných, zářivých, veselých nebo růžových barvách.

– ukázka z knihy