Co ukrývá jezero

Nehledejte stvůry pod hladinou. Ty skutečné mají lidskou tvář. 

Jack Logan chtěl na skotské Vysočině najít klid. Místo toho našel noční můru. Jako detektiv šéfinspektor má za sebou kariéru plnou chyb, které ho v rodném Glasgow straší na každém rohu. Přeložení k policii v Inverness mělo být novým začátkem, ale hned první případ ho vrhne do mrazivých vod jezera Loch Ness. Na břehu leží zohavené tělo mladé učitelky, a zatímco média a davy turistů šílí po stopách bájného monstra, Logan ví své: ty nejhorší zrůdy nečíhají v hlubinách, ale chodí mezi námi. V rituální hře plné falešných stop, náboženského blouznění a starých rodinných křivd musí Loganův tým jednat dřív, než vrah udeří znovu… 

V druhém mrazivém thrilleru s Jackem Loganem ožívá drsný žánr „tartan noir“ v té nejlepší formě. Připravte se na vyšetřování, kde se brutální násilí potkává s břitkým skotským humorem a kde pravda bolí víc než pád do ledových vln. 

„Kirkova schopnost vrstvit zápletku a udržovat čtenáře v neustálém napětí je obdivuhodná. Jeho postavy jsou realistické, zranitelné a především lidské, což přispívá k autentičnosti příběhu.“ – ze čtenářských ohlasů na Databázeknih.cz 

„Vše je protkané místy až sarkastickým humorem a svérázným přístupem detektiva. Celkově mě bavilo detektivní prostředí, charakterově různorodý tým vyšetřovatelů a několik různých podezřelých.“ – ze čtenářských ohlasů na Databázeknih.cz 

„Naléhavost Kirkova psaní je naprosto opojná. Mistrně stupňuje drama a vtahuje čtenáře přímo do srdce akce.“ – Clare Balding, spisovatelka a moderátorka BBC 

„Logan se jistě stane jedním z nejoblíbenějších skotských detektivů.“ – Adam Croft, autor detektivek 

„Kirkův typický černý humor a rázovité skotské popichování skvěle vyvažují brutální scény, takže i ty nejdrsnější případy jsou místy až k popukání zábavné.“ – Booksonboard.com 

Nathan se namáhavě sápal ven z vody. Po čtyřech klouzal po kamenech, kašlal a sípal. Lolly si všimla tmavého tvaru, který se vznášel na hladině přímo za ním. Nathan se ho snažil odkopnout. Naříkal při tom jako zraněné zvíře, okolo nohy měl ale omotané dlouhé modré vlákno, které ho s beztvarou masou na hladině pevně pojilo.

Ta masa vlastně nebyla tak docela beztvará.

Když se temná voda uklidnila a světlo měsíce se po ní znovu roztančilo, spatřila Lolly ruku a prsty, které se kroutily jako nohy mrtvého pavouka.

Pak uviděla celou paži. Modrou a ledovou.

A uviděla i obličej, který neměl oči. Přesto měla pocit, jako by na ni zpoza záhybů zelené plachty někdo zíral. Jako by ji prosil, jako by ji o něco žádal.

Jako by ji z něčeho obviňoval.

S chodidly ponořenými do ledové vody a v objetí chladného vzduchu se Lolly dala do křiku. A křičela a křičela a křičela.

– ukázka z knihy