Jak uloupit dračí meč

„Hlídej si meč…,“ říkal Děd Vrásečník. „Neb je to meč, co ukazuje cestu…“

Na souostroví přišly zlé časy. Od té doby, co lesy na Berserkru lehly popelem, jako by byl svět zakletý. Draci se začali bouřit proti pánům. Vody zaplavily pole a odnesly celé vesnice. Ale nejhorší ze všeho je, že se vrátila čarodějnice Excelinora! Dokáže Škyťák najít Královy Věci, zvítězit v šermířské soutěži a zabránit tak Alvinovi Proradnému, aby se stal králem Zběsilého západu?

Deváté pokračování dobrodružných a vtipných příběhů o hrdinném mladém Vikingovi Škyťákovi Šelmovské Štice Třetím!

„Každý další díl série je lepší a lepší! Už teď je mi moc líto, že zbývají jen poslední tři díly..“ - Upside-Down Books

„Nepřestávám žasnout nad fantazií autorky a jejími vypravěčskými schopnostmi. Kromě toho se – na rozdíl od prvních dílů, kde to ještě nebylo zjevné – jasně ukazuje, že jejich množství zdaleka není náhodné (nejsou to žádné přídavky, aby se z nápadu co nejvíce vyždímalo), ale že všechny díly jsou důmyslně propojeny, až vyústí do – doufám – velkolepého finále.“ - databazeknih.cz

„Tohle prostě můžu! Tahle série mě fakt baví – a i když je primárně pro děti, jako dospělák se u ní nenudím. Se synem ji posloucháme opakovaně a pořád nás to neomrzelo. Cressida Cowell má skvělý cit pro humor, tempo i napětí – a všechno to krásně vynikne díky naprosto božskému výkonu Davida Novotného, který sérii propůjčil hlas. Jeho interpretace je proštem dokonalá a dává příběhu šťávu i emoce. Fakt radost poslouchat.“ - z ohlasu posluchačů, Audiolibrix.com

A tu Škyťák spatřil, jak se k nim po obloze nad soutěskou Thórova blesku blíží nějaké černé siluety.

Byly ještě příliš daleko, než aby dokázal rozlišit, o jaký druh draků se jedná. Ovšem na jejich křídlech bylo něco hrůzostrašného a v hloubi duše je Škyťák poznával.

Když nad sebou mladý králíček zpozoruje jestřába, třebaže takového tvora ještě neviděl, ozve se v něm jakási dědičná paměť, on dostane strach a vyděšeně odhopká do bezpečí nory. Takové to bylo s těmito draky.

To samozřejmě neznamená, že by Škyťák nikdy neviděl žádné draky.

Žil ve světě, kde jich bylo plno, jak divokých, tak ochočených.

Ovšem tihle draci se chovali nějak jinak. Patřili podle všeho k různým druhům a působili dojmem smečky na lovu. A draci různých druhů se obvykle nevydávali společně lovit lidi.

Možná to dělávali kdysi dávno.

Ale kam až sahala paměť stařešinů, draci lidi nelovili.

Samozřejmě že vás mohl sežrat divoký drak, když měl hlad a vy jste se mu zrovna připletli do cesty. Ale na organizovaný lov lidí, tak jak to možná dělávali kdysi, se nevydávali.

Škyťákovi se hrůzou zježily vlasy, jako by se mu na zátylku hemžili švábi. Špicoval uši ve tmě tak usilovně, že mu div nezačaly růst. A přes hučení větru zaslechl vzdálená a vskutku děsivá slova, zuřivé syčení v dračtině, odpornější než cokoliv, co kdy dracky slyšel. Čišela z nich mrazivá zášť.

Na těch zlostně odsekávaných, sotva slyšitelných slovech bylo něco omamného. Ale nakonec by snad bylo lepší, kdyby je Škyťák býval vůbec neslyšel:

„SMOČ SI DRÁPY V LIDSKÉ KRVI…

VYHLAĎ LIDSKOU HOLOTU…

SEŽEHNI JE JAKO DŘÍVÍ…

POVSTÁNÍ UŽ JE TU…“ – ukázka z knihy