Hospoda Jamajka

Blatům vládne bestie. Ona však ovládá sama sebe ještě líp… 

Jako ptáče v kleci tu dře jen za byt a stravu. Mary Yellanová sem přijela, protože se coby osiřelá třiadvacetiletá žena neměla v Anglii za vlády regenta Jiřího IV. kam vrtnout. Jenže v zájezdní hospodě Jamajka v půli cesty mezi Launcestonem a Bodminem panují divné rodinné poměry: strýc Joss je hrubián a tetička Patience jako by vážně byla pouze jeho hluchoněmým stínem. Lidé se podniku s mizernou pověstí na hony vyhýbají a taky okolní krajina se ho děsí – kopce samou hrůzou zkameněly, vřes zakrněl a zbylé námitky přírody spolykaly slatě. A co se děje v ostře střežené komnatě, kam smějí leda strýcovi kumpáni? Dívka tvrdá jako křemen má pro strach uděláno a o Vánocích roku 1815 vypátrá, že se v ní slézají vrahouni olupující lodě zahnané mezi severocornwallské útesy. Vše sice nasvědčuje tomu, že bandu pašeráků řídí mnohem mazanější bestie než věčně opilý hostinský, ale co si s tím vědomím v odlehlé pustině počít? Srdce by mělo být Mary nejprozřetelnějším rádcem při váhání, zda se svěřit smírčímu soudci, či raději laskavému vikáři zvláštního vzezření. Nebo snad drzému zlodějíčkovi koní, bratrovi vykutáleného krčmáře? 

Z radosti nad tím, jakou krásu vidí spisovatel z okna své pracovny, se zrodila už nejedna perla světové literatury. Autorčina první gotická romance věnovaná milovanému Cornwallu záhy uhranula i režiséra Alfreda Hitchcocka, jenž už v roce 1939 do hlavní role stejnojmenného filmu obsadil Maureen O’Harovou. Od té doby se příběh o neohrožené hrdince čelící bažinám i vášním dočkal řady dalších adaptací. 

Turisté, pozor! Místo Maryiny služby je dnes špičkovým cornwallským hotelem.

 „Je cosi skrytého v oněch poklidných zátočinách, které čeří jen nespoutaný vítr a rozeklaná skaliska. Jmenuje se to soužená lidská duše. Díky autorčinu mistrovství se zbaví pokřivených úhlů pohledu a projde očistcem samoty, úkladů, nenávisti i neokázalé lásky.“ – The Independent 

„Ve zločineckém brlohu, kde zdánlivě není místo pro slušnou dívku, se nakonec její přítomnost ukáže jako naprosto rozhodující. Ve čtrnácti, kdy jsem tohle podobenství o dívčí síle hltala poprvé, pro mě nemohlo být lepší vzpruhy.“ – Julie Myersonová, The Guardian 

„Romantické prvky tu hrají prim: jsou místy snad až melodramatické, a přesto citově opravdové. Na umění té doby občas neskonale drsné, a přece mrazivě zábavné. Z překonaných dobových klišé zde díky autorce povstal nový typ hrdinky, jakou od roku 1936 v moderní literatuře potkáme ještě v tisícovkách vtělení.“ – Kirkus Reviews  

„Daphne du Maurier je jedinečná literární čarodějka. V oboru uhranutí a oklamání nemá konkurenci.“ – The New York Times Book Review