Systémy něhy

Je toho tolik, čím lze zaplnit život, je tolik nápodob štěstí. Ve skutečnosti ale lidem vždy jde jen o trochu něhy… 

Ada Fischerová je mladá nadaná pianistka, která svůj výjimečný hudební talent zdědila po otci společně s nezdravým sklonem k perfekcionismu. Její poutavý a tklivý příběh pojednává z velké části právě o něm, předčasně zesnulém úspěšném pianistovi a varhaníkovi, jenž po rozpadu kariéry opustil rodinu a upil se k smrti. Jeho ztráta dívku nepřestává ani po letech bolestně tížit a zásadně ovlivňovat. Do důmyslně poskládané mozaiky vybraných epizod z hrdinčina života, odvíjejícího se v maloměstských a posléze pražských kulisách, tak pronikají četné vzpomínky z dětství a témata související s postrádaným tatínkem – počínaje hrou v šachy a nejrůznějšími druhy systémů uplatňovanými v lidské společnosti konče. Ve výsledku však nejde „jen“ o fascinující studii jednoho nevšedního vztahu mezi rodičem a potomkem, ani originální poctu těm, kteří svůj život zasvětili nějakému systému – od vynálezce metronomu Mälzela po zaníceného skladatele Skrjabina. Adin příběh totiž vypovídá mnohé o nás samotných – o tom, co nás definuje, zatěžuje i žene vpřed. 

Po sedmi letech psaní přichází oceňovaný prozaik a scenárista s románem, který představuje jeho dosavadní opus magnum a řadí se k nejzajímavějším českým knihám poslední dekády. 

„Šindelkův nový román zdobí bohatý jazyk, vyzrálý styl a až básnická obraznost. Autor se zřídka vídanou pronikavostí vykresluje vnitřní svět své hrdinky, přičemž prostřednictvím pohledu do jejího nitra zkoumá samotnou povahu lidské existence.“ – Reflex 

„Tohle je román, který by měl prezentovat českou literaturu v zahraničí.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Marek Šindelka napsal román, který působí jako 60 let starý artový film. Je pomalý, nevytváří efektní shluky ostře střihaných dějových linek, ale vytrvale se koncentruje na jedno téma, jež rozvíjí do maximální komplexity. Pokud čtenář přijme, že to podstatné plyne až z celku, a ne z toho, jak příběh dopadne a co se někde sloganovitě vyřkne na plná ústa, čeká ho mistrovské dílo. V české próze posledních let zcela ojedinělé.“ – Petr A. Bílek, Seznam Zprávy 

„Marek Šindelka pro svůj námět vynalezl rytmický a melodický styl, kterým radikálně poodstoupil od svých předchozích knih. Kompozice jeho prózy připomíná dokonale vystavěnou hudební skladbu. V pronikavých postřezích poukazuje na to, jak těsně se prostupuje svět hudby, programování, lidských těl a vztahů, jak tenká je linie oddělující dokonalost a nelidskost.“ – Ondřej Nezbeda, redaktor  

„Systémy něhy jsou příběhem dcery, která pátrá po svém otci. Je to kniha stesku. Román o smutných opuštěných strojích. O systémech, které mě dlouhodobě fascinují: o hudbě, lidském těle, ale taky o mechanismech duše. O problémech, zděděných po rodičích, které paraziticky formují život dětí a dále se přenášejí skrze jejich vztahy mezi další lidi. A zároveň je to prostě román o lidské ruce. Ruka je podivný kus těla. Kolik jen si toho pamatuje! Kolik toho dává a bere. Jak moc se jí někdy stýská po dotecích – po dávné něze.“ – Marek Šindelka, autor  

Ada Fischerová své ruce pozorovala často. Skutečně: ruka je podivná věc, když se na ni člověk dlouho dívá. Je to stroj. Je to krajina. Zvláštní zvlněná pahorkatina kůstek a kloubů. Je plná něhy! Ta záhadná vrozená tendence nehlídané dlaně k schoulení. Ruka se neustále zavíjí do sebe, zavírá se jako květ po setmění. Když si Ada myla ruce, hleděla na ně s úžasem: jak se proplétají, jak pod proudem vody kloužou jedna po druhé, jak o sebe s nevybíravou a téměř hrubou něhou pečují.

Ty ruce zdědila po otci – bledé, šlachovité ruce s vystouplými klouby, s modrozelenými větévkami žil, až příliš viditelnými pod bělostnou kůží. Zdědila jeho ruce a v nich jeho talent. Otec se jmenoval Bohumil. Byl vynikající pianista a varhaník. Později alkoholik. Ještě o něco později už nebyl nic. Už nebyl.

– ukázka z knihy