Z deníků Robokata 5 - Střet myslí

Touží po klidu a seriálech, vesmír má však pro něho jiné plány… 

Měla to být jen rutinní vědecká mise, jenže pak se jako obvykle věci trochu zvrtly. Robokata i skupinu vědců, jež má za úkol chránit, kdosi unese do neprozkoumaného sektoru kosmu. Bezpečnostní jednotku vybavenou smrtícími zbraněmi, schopnostmi hackera a jen zdánlivě bezbřehou trpělivostí s lidskými vrtochy čeká setkání s mimozemskou technologií a taky s jedním starým známým – výzkumnou lodí, kterou řídí umělá inteligence jménem ART. Když se tihle dva pustí do vzájemné konverzace, je to jako sledovat souboj hašteřících se supermozků, které sice pojí kamarádství, ale uštěpačnými poznámkami na adresu toho druhého rozhodně nešetří. A jako by nestačilo, že má Robokat na krku další skupinu křehkých a svéhlavých klientů, ještě musí dělat chůvu dospívající dceři své nejbližší přítelkyně, doktorky Mensahové. Z toho by jeden vraždil! 

Pátý díl je v sérii o Robokatovi vůbec prvním plnohodnotným románem s komplexnější zápletkou a ještě větším prostorem pro humorné vnitřní monology titulního hrdiny. Není divu, že v roce 2021 posbíral všechna nejprestižnější žánrová ocenění – ceny Hugo, Nebula i Locus.  

„Perfektně zkomponovaná space opera umožňující Robokatovi další osobnostní růst.“ – magazín Locus 

„Nádhera! Přesně takhle má vypadat moderní sci-fi román, který se čte jedním dechem. Na rozdíl od předchozích čtyř krátkých knih, které sice byly také čtivé, ale připomínaly spíš fragmenty, je tohle plnotučné vesmírné dobrodružství.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Pokud bychom první svazky ze série o Robokatovi přirovnali k epizodám čtyřdílné televizní minisérie, Střet myslí by pak byl celovečerní film s větším rozpočtem a širším záběrem, ale přitom neméně zábavný.“ – NPR (National Public Radio) 

„Robokat je jednou z nejvíce lidských postav v současné science fiction, a to i přesto (nebo právě proto), že se snaží lidskosti za každou cenu vyhnout. Střet myslí dokazuje, že čím více prostoru Martha Wells svému hrdinovi dá, tím více vrstev v něm nacházíme.“ – The New York Times 

Do jisté míry jsem Aradové věřil. Ona a Oversová patřily k lidem, kteří nehodlali zanechat jednu bezpečnostní jednotku jejímu smutnému a hroznému osudu; tato otázka mě zajímala asi nejvíc. Prostě jsem je považoval za svoje klienty, podobně jako Mensahovou, Ratthiho, Pin-Lee, Bharadwajovou, Volesca (ten zatoužil po důchodu a z výzkumu odešel; vysloužil si za to ode mne pochvalu jako nejrozumnější člověk týmu) a samozřejmě Gurathina. Klienti a nic víc. To tedy znamenalo, že kdyby se jim někdo pokusil ublížit, vykuchal bych ho zaživa.

– ukázka z knihy