Ordinace

Měkké srdce (a vysokou váhu) lze léčit jedině humorem aneb román ze života praktika, který má až příliš dobré srdce...

Patrik by dneska ordinování nejraději zabalil. V čekárně se už zase hromadí lidi a jeho máti jako zdravotní sestra všechny peskuje, protože pořádek musí být. Jenže pacient a rýma se neptají, jak doktorovi zrovna je. A tak spolu s kolegyní Marikou statečně udolávají vysoký tlak, cukrovku, nachlazení i čistokrevnou hypochondrii. Ještě že je tu Hanka. Patrik s ní už nějaký čas žije a těší se, že možná brzy budou tři. Jenže nic není snadné ani za dveřmi ordinace. Je tu Patrikova obezita, jeho neohrabané proslovy a jedna malá divná Drejk. Naštěstí se stačí problémům postavit čelem a život bude zase krásný… Anebo snad ne?

Autorka opět využila své znalosti plynoucí ze studia a následné profese zdravotní sestry a po Chirurgovi nás zavádí tentokrát do života praktického lékaře. Jenomže tentokrát se u toho budeme navíc bavit!

„Napsala jsem svůj vysněný humorný/feel good román. Je to příběh z ordinace praktického lékaře, dobrosrdečného chlapíka, který by se strašně rád oženil a měl rodinu. Jenže má několik problémů – zdravotní sestru mu dělá jeho matka, on sám bojuje s obezitou a s pacienty to taky není ideální. Víc prozrazovat nebudu, ale už dlouho jsem chtěla napsat něco obyčejně veselého a oddechového a prostředí ordinace už samo o sobě nabízí docela komické panoptikum. A navíc – zdravotnictví mě pořád jednoduše baví a zajímá a někdy je fajn se na svět podívat i očima zdravotníků, kteří mají taky svoje. Třeba jak těžko se lékaři doporučuje, aby pacient zhubnul, když sám váží sto padesát kilo.“ – Petra Dvořáková pro czechia2026.com

„Dvořáková je prostě skvělá, na každou její knihu se moc těším. Drží laťku nesmírně vysoko. Dokonalá psychologie postav, úžasně vykreslené lékařské prostředí, které naprosto odpovídá skutečným poměrům.“ – audiolibrix.com

Jen co přiběhnu do ordinace, ve dveřích mě lapí máti. „Máš tady to svoje očkování proti chřipce. Já ti je nedoporučuju, ale když už je chceš, tak je dostaneš,“ prohlásí a stojí s vytasenou vakcínou jak soldát před útokem. Ten pocit, s jakou slastí do mě jehlu rýpne a pak mi s přivřenýma očima bude vpouštět do těla bezbarvou tekutinu, mi obrací žaludek. 

„Nakonec možná svůj postoj k očkování přehodnotím, když teď začínám zase randit. Člověk může při intimním kontaktu leccos chytit,“ podotkne máti.  

„Ježišmarjá, mami…“ zaúpím. Tohle člověk fakt nechce slyšet. „Už mi to tam vraž!“ zažadoním, jako bych prosil o poslední kulku.

– ukázka z knihy