Dívka s vášní pro indigo

Barvou naděje není zelená, nýbrž indigově modrá. A s obrovskou odvahou i černá.

Vložil velkou důvěru do jejích schopností, protože se mu vnitřně tolik podobá, i když tohle ve své ctižádosti dost možná přehnal. Elize Lucasové je v roce 1739 pouhých šestnáct, když ji otec pověří správou trojice rodinných plantáží v Jižní Karolíně – doposud stále zámořské kolonii britského krále Jiřího II. Poté si pan plukovník odpluje do bitev za slávu Koruny a jeho starší dcera zůstane na celé hospodářství sama. Její hystericky kvokavá matka by se nejradši vrátila na londýnské bály a mladší sestřička je zatím poděs, tudíž hrozí, že dámské osazenstvo farmy přijde o všechno.

Jenže to neznáte Elizu! Vášnivá botanička se dá přičinlivě do díla, a sotva zjistí, jaké sumy Evropa platí za indigové barvivo, usoudí, že právě jeho produkce skýtá Lucasovým naději na záchranu. Zase sama. Sousedi považují její plán za bláhovost, v pěstování západoafrické rostliny se nikdo z bělochů nevyzná a vzpurná černošská otrokyně se s ní o taje výroby úchvatně modré barvy odmítá podělit. V rasovém kotli už to beztak bublá. Hrdinka zjišťuje, že jejími spojenci v bitvě se správci hypotéky a hamižnými konkurenty jsou jen stárnoucí zahradník ze sousedství, šťastně ženatý právník z města a odtažitý černošský mládenec, s nímž dívka uzavře neslýchanou dohodu. On ji naučí indigo zpracovávat a ona jeho lid – navzdory tehdejším striktním zákonům – naučí číst.

Podmanivý historický román přináší zpověď výjimečné mladé dámy, která předběhla dobu a zásadně přispěla k osamostatnění USA. Zabývá se nejen bezprávím panujícím na tehdejším Jihu, ale i citovým životem „matky-zakladatelky“ svobodné Karolíny. Životem provázeným patriarchální nadřazeností, intrikami, zakázaným vztahem – a především kuráží odmítnout zdánlivě neměnný řád. 

„Vyspělý styl psaní, který se nebojí zahýbat za vedlejší roh, kde na něj čekají malebné popisy přírody i prostředí včetně ponoření do vnitřních potřeb hrdinů. Jsem nadšená. Jemné, něžné, burcující, vyhrocené a hlavně křehké čtení mě uhranulo vyprávěním o ženě, která se nesmazatelně zapsala do americké historie, v níž po sobě zanechala zřetelný otisk.“ – knihazaknihou.cz

„… nabízí mnohem komplexnější a hlubší čtenářský zážitek. Boydová mistrně vykresluje Elizino odhodlání a houževnatost, s níž se pouští do boje s nepřízní osudu. Román otevírá témata rasových předsudků, postavení žen ve společnosti a těžkého života otroků v 18. století. Zároveň je poutavým příběhem o objevování vlastních sil a překonávání překážek.“ – kultura21.cz

„Příběh o mezilidských vztazích a pochopení, co pro člověka znamená svoboda. (…) Vychází ze skutečných historických událostí, cituje soukromou korespondenci a oživuje neobyčejný život mladé, ale velmi progresivní dívky, jejíž stopy můžete najít ve znacích Jižní Karolíny dodnes.“ – databazeknih.cz

„Kolik na to mám času? Tři sklizně. Jestli se mi to do té doby nepovede, nezbude mi než jít pokorně k oltáři. A nebude to sňatek, který by mou rodinu nebo naši půdu zachránil – ženich tak zámožný by si mohl pořídit mnohem poslušnější manželku –, nýbrž sňatek, díky němuž se mě rodiče zbaví, aby mě nemuseli dál živit. Jestli se mám pustit do experimentování s indigem a věřit v jeho zdar, neobejdu se bez pomocné ruky. Ruky někoho, kdo dobře ví, co dělá.“ – ukázka z knihy