Hellraiser

Dávejte si pozor na svá přání. Mohla by se vyplnit!

Amorální požitkář Frank Cotton zřejmě vyčerpal všechny druhy rozptýlení, jež nabízí lidský svět. Proto se ostatně zoufale snažil rozluštit tajemství Lemarchandovy kostky, bájného hlavolamu otevírajícího dveře do jiné dimenze. Dychtivě totiž očekával příchod svých průvodců – záhadných cenobitů, členů tajného řádu Šrámu, zasvěceného absolutní rozkoši. Zapomněl ovšem na to, že s vypjatou smyslností je neodmyslitelně spjata trýznivá bolest, která člověka dožene za hranici bytí i zdravého rozumu. Zpět z temnoty jej může přivést pouze Julia, půvabná manželka jeho nudného mladšího bratra, jenže ta spíš prahne po Frankově drsném a vášnivém objetí. Cena je vysoká: osvobození z pekelného vězení a mučivé agonie si vyžádá krev, ba i životy nevinných, a vzkříšený netvor navíc ani vzdáleně nepřipomíná Juliina vysněného milence…

Kultovní novela hvězdy hororového žánru a jednoho z nejvlivnějších autorů fantastiky posledních dekád. Svému erbovnímu dílu Clive Barker vtiskl i filmovou podobu (1987) a svět jeho Hellraisera inspiruje umělce dodnes. 

„Spatřil jsem budoucnost hororu: jmenuje se Clive Barker.“ – Stephen King

„Tohle je pro Barkera typické – sex a násilí, to vše smíchané do jedné nechutně rozkošné směsi.“ – Fangoria

„Kniha patří mezi Barkerovy největší literární úspěchy a připomíná, proč je skutečným mistrem hororu.“ – Horror Novel Reviews

„Hellraiser, ať už mluvíme o novele, nebo filmu, má veškeré právo být v popkulturním vědomí lidí i po čtyřiceti letech.“ – sarden.cz

Nakonec mu přinesli nevýslovné utrpení. Předávkovali ho smyslností, až mu mysl balancovala na hraně šílenství, načež ho zasvětili do věcí, jež si jeho nervy vybavovaly stále pouze v křečích. Oni tomu říkali rozkoš, a možná to opravdu mysleli vážně. Možná ne. U takových myslí se to nedalo určit; byli tak beznadějně, bezchybně nejednoznační. Neuznávali žádné zásady odměny a trestu, které by mu skýtaly naději získat úlevu od jejich mučení, a stejně tak se nenechali zviklat žádnými prosbami o slitování. Zkoušel to, v průběhu všech těch týdnů a měsíců, které dělily vyřešení hlavolamu od dnešního dne.
Na této straně Schizmatu nebylo možné dojít soucitu; byl zde pouze pláč a smích. Někdy slzy radosti (na hodinu bez děsu; někdy dokonce jen na délku nádechu a výdechu); a smích, který se stejně paradoxně dostavoval navzdory nějaké nové hrůze, již Strůjce vymyslel k vyvolání žalu.
Muka se vyznačovala ještě jednou rafinovaností, neboť je vymyslela mysl, která povahu utrpení chápala přímo dokonale. Vězňům bylo umožněno nahlížet do světa, který kdysi obývali. Z míst jejich spočinutí – když zrovna nesnášeli rozkoš – byl výhled přesně na ta místa, kde kdysi zápasili s Konfigurací, jež je sem přivedla. Ve Frankově případě to byl horní pokoj domu číslo padesát pět na Lodovico Street. – ukázka z knihy