Kladivo na čaroděje 3: Kruté stroje

Démoni mohou v našem světě přebývat pouze uvnitř lidského či zvířecího těla. Ale co když existuje kouzlo, které je sem vpustí v plné parádě? 

Majitel stavební firmy nepřežije inspekci staveniště, student přírodovědecké fakulty dostane infarkt během domácích orgií, knihovník umrzne v průběhu letu na rogalu. Na první pohled jen trojice bizarních tragických nehod, ale to by se o ně nesměl zajímat sadistický a ješitný démon Rashil, obávaný pražský mafián, kterému je Felix Jonáš nucen sloužit. A protože má s vyšetřováním podobných záhad nemalé zkušenosti, úkol odhalit a odstranit toho, kdo za podivnými úmrtími stojí, připadne právě jemu. Naštěstí na to ani tentokrát nebude sám – jeho pomocníky, respektive nyní již oficiálními spolupracovníky v rámci nově založené detektivní agentury, budou nekrofilní nekromant Walter, depresivní telepatka Klaudie a agresivní psychopat Vincenc. Času není nazbyt a v sázce je opravdu hodně – magická formule umožňující démonům překonat dosavadní omezení a dát tak smrtelníkům okusit skutečné peklo na zemi… Což ale neznamená, že si Felix nenajde chvilku na flirtování s mrtvou, ale rajcovní sekretářkou svého nenáviděného démonického šéfa.  

Třetí příběh z neotřelé české fantasy série Kladivo na čaroděje, jejíž tvůrce Jiří Pavlovský po prvních dvou dílech předal své pomyslné žezlo dalšímu talentovanému autorovi. 

„Fantastiku milujícího čtenáře kniha dozajista zaujme a pobaví.“ – Klubknihomolu.cz 

„Ve výsledku tedy Kruté stroje disponují příběhem srovnatelným, ba dokonce převyšujícím ten z Magie pro každého.“ – Fantasyplanet.cz 

„Zatímco předchozí dva díl z pera Jiřího Pavlovského jsou akčnější a humornější, tady hrajeme spíše na detektivní notu, i když akce si užijeme také dostatek. Celkové tempo však zůstává svižné, zápletka je zajímavá a celkový pocit z knihy je veskrze pozitivní.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Sérii Kladivo na čaroděje sice vytvořil Jiří Pavlovský, ale už od počátku kolem sebe soustředil tým autorů, kterým plánoval celý cyklus propůjčit na hraní. Přičemž jako první se otěží chopil Ondřej S. Nečas a dlužno podotknout, že nijak nesnížil vysoce nastavenou laťku. Jeho humor sice nejde tak sadisticky po krku, nedá se však říct, že by nedokázal rozesmát uštěpačnými poznámkami a pobavit lehce patologickými vztahy mezi hrdiny.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

Ale něco tu bylo. Klaudie to cítila silněji než dole v hale, závan hniloby, bahna, vtíravý znepokojivý pach, který nevnímáte nosem. Byla to vůně průchodu do jiného světa, cizí vzduch se tu smísil s naším a dosud tu zůstával. A zůstávalo tu i něco víc.

Klaudie si honem sáhla do výstřihu a nahmátla amulet na konci korálkového náhrdelníku. Stříbro a měsíční kámen ji zastudily v dlani, na něco reagují, zesilují její vlastní vnímání.

Stopy surové magie, už téměř roztrhané, ale těžko je mohla necítit.

„Anama kosek quatu,“ zkusila zašeptat. Náhle se prudce ochladilo. „Gelemo izmiša bavini.“

Všechny zvuky za oknem se vytratily, byla tu sama s pokojem.

„Vím, že mám hrozný přízvuk, ale nedělej, že mě neslyšíš.“

Náhle se jí něco dotklo v hlavě a před očima se jí objevila včerejší večeře, zakončená lahví laciného veltlínu a hodinou breku po debilním seriálu. Obraz nemocničního pokoje, cesta

prázdným autobusem, hřbitov, sprcha proudící do vlasů a oči plné vody, prázdné bílé prostěradlo, vůně…

„Zmlkni!“ zašeptala ostře.

Něco zašramotilo pod postelí, zvuk, jaký by v noci každý přisoudil myši a zároveň by dobře věděl, že to žádná myš není, zůstal by skrčený pod peřinou a doufal by, že už se víckrát neozve. Teď ve dne za světla ovšem vzbuzoval spíše zvědavost.

Klaudie si klekla k posteli a nahnula se dolů. Neviděla nic než tmu, větší tmu, než by pod takovou postelí měla být. Naklonila se ještě blíž a náhle se těsně u ní rozzářily dvě červené oči a zazíraly na ni.

S vyjeknutím uskočila.

„Dobře, řekl sis o to!“ křikla. „Teď si skočím pro svěcenou vodu a pěkně to tu vymetu.“

– ukázka z knihy