Na konci dne

O mužích, kteří nenávidí ženy. Očima brilantní irské vypravěčky. 

„Uvědomuješ si vůbec, co je v jádru misogynie? Zkrátka a dobře je to neochota dávat.“ Slova mladé ženy určená jejímu nastávajícímu charakterizují tři příběhy odehrávající se během jediného dne, kdy se život zvrtne. V centru každého z nich stojí žena konfrontovaná se zklamáním, které jí způsobilo opačné pohlaví.

Irská královna drobnokresby Claire Keeganová nabízí příležitost ke zkoumání příčin selhání v „příbězích žen a mužů“. V titulní povídce Na konci dne sleduje pocity mladého úředníka Cathala v den jeho plánované svatby s galeristkou Sabine. Prostřednictvím flashbacků odhaluje, proč jeho snoubenka na poslední chvíli změnila názor. Ve druhém textu Pomalá, bolestná smrt přijíždí spisovatelka na rezidenční pobyt v domě po zesnulém Heinrichu Böllovi a při práci ji pak hrubě vyruší postarší německý akademik plný neskrývané závisti. Závěrečný příběh Antarktida líčí plánovaný zálet vdané ženy, jenž se vymkne kontrole. 

Autorka nominovaná na Bookerovu cenu 2022 úspornými a přesnými tahy nastavuje zrcadlo různým aspektům misogynie. Přitom soucítí jak s rozčarovanými ženami, tak s muži bez lásky – zraněnými a zraňujícími. 

„Nic menšího než mistrovské dílo.“ – The New York Times

„Nejnovější kniha Na konci dne je dalším potvrzením uhrančivé síly Keeganové: stvořila postavy, jejichž problémy ve vás zůstanou déle než bitvy z tisícistránkových ság.“ – Los Angeles Times

„Povídky snadno zhltnete na jedno posezení, ale pravděpodobně vás budou pronásledovat celé roky.“ – Oprah Daily

Když se probudila, stál v bledém světle zářivky a oblékal se. Pořád byla připoutaná k posteli. Pokoušela se promluvit, měla však roubík. K noze postele jí dalším párem želízek přicvaknul i jeden kotník. Oblékal se dál, zapínal si džínovou košili.
        „Musím do práce,“ oznámil jí a zavazoval si tkaničky. „Nedá se nic dělat.“
        Odešel a vrátil se s mísou. „Kdybys náhodou potřebovala,“ vysvětlil a nechal mísu na prostěradle. Zastrkal kolem ní přikrývku a pak jí dal normální rychlou pusu a zhasnul. Zastavil se v předsíni a otočil se. Na postel vrhal stín. Měla obrovské, žadonící oči. Sahala jimi po něm. Natáhl k ní ruce a ukázal jí prázdné dlaně.
        „Není to tak, jak si myslíš,“ odtušil. „Fakt ne. Opravdu tě miluju. Snaž se to pochopit.“ – ukázka z textu