Obchodník se smrtí

„Síla je v detailech, pane. To, že dělám špatnou práci, nemusí znamenat, že ji dělám špatně.“

Thomas Lang je úplně obyčejný chlap, který pracuje jako bodyguard, popíjí whisky a projíždí se na motorce. Jednoho dne se ale jeho život obrátí naruby... Osloví ho jakýsi muž a najme si ho na vraždu amerického průmyslníka. Lang napřed nabídku přijme, posléze se však rozhodne svou oběť varovat... Jeho dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Proti své vůli se ocitá ve víru dramatických událostí, poněkud nedobrovolně se zaplétá do mezinárodních teroristických aktivit. Střetne se s nejrůznějšími zločinci, násilníky, obchodníky se zbraněmi, vrahy i agenty CIA...

Svěží, napínavý, chytrý, ale především vtipný příběh s prvky thrilleru i detektivky vypráví autor Hugh Laurie alias Dr. House s osobitě ironickým nadhledem v českém znění samozřejmě hlasem Martina Stránského.

„Strhující parodie na špionážní žánr.“ – Vanity Fair

„Nejvtipnější a nejpůvabnější román, jaký jsem za dlouhá léta četl. Pokud letos v metru uvidíte někoho, kdo se za břicho popadá smíchy, na ulici někoho, kdo dojetím vzlyká, nebo v letadle někoho, kdo přímo exploduje nadšením, vězte, že čtou Obchodníka se smrtí.“ – Stephen Fry

„Skvělý debut.“ – Daily Telegraph

„Chytré a nesmírně vtipné, s příběhem, který je spletitý, napínavý a podložený důkladným průzkumem – zkrátka čtení, které vám přinese ryzí radost.“ – Time Out

„U téhle knihy jsem se Bavil (skutečně s velkým B). Anglickou ironií je to prostoupeno skrznaskrz a jako hlavní postavu si vážně nelze představit nikoho jiného, než Dr. House..“ – z ohlasů čtenářů

„Přála bych si dát této knize 6 hvězdiček!“ –  5-hvězdičková recenze čtenářů

Rayner byl podle mého odhadu tak o deset let starší než já. Což bylo v pořádku. Nic proti. Vycházím dobře a přátelsky bez lámání rukou s mnoha lidmi, kteří jsou o deset let starší než já. Lidi, kteří jsou o deset let starší než já, koneckonců obdivuju. Jenže Rayner byl ještě k tomu o deset centimetrů vyšší než já, o čtvrt metráku těžší než já a měl přinejmenším o osm jednotek násilí (na co se vlastně měří násilí?) víc než já. Byl ošklivější než parkoviště. Měl velkou holou lebku plnou prohloubenin a vyboulenin jako balón s výztužemi a rváčský nos, který mu někdo na obličej evidentně namaloval levou rukou, ne-li levou nohou, se mu pod hrubým plátem čela rozkládal jako křivolaká delta.

Dobrý bože, co tohle bylo za čelo! Jeho mohutná frontální rovina postupem času musela odrazit nejednu cihlu, nůž, láhev nebo rozumný argument. Zůstaly po nich mezi širokými póry jen sotva patrné zářezy. Byly to, myslím, nejširší póry, jaké jsem kdy na lidské kůži viděl. Až se mi vybavilo cvičné jamkoviště v Dalbeattie na konci toho dlouhého suchého léta v roce 76.

„Nikdy jsem nepřišel na to, jak to dělá, ale Solomon byl schopný ponořit se do popelnice a vytáhnout automobil, když bylo třeba. Určitě by se hodil na pustém ostrově.“

Když jsme však projeli přehlídkové prostranství Horseguard Parade a skoro jsme laškovali s rychlostí čtyřicet kilometrů za hodinu, troufl jsem si to risknout.

„Asi nemám žádnou šanci zjistit, co jsem jako měl udělat, že ne?“

– ukázky z knihy