Pastýřská koruna

„Ano. Toto je poslední cesta nás všech. S vámi odcházíme i my a zůstaneme pouze v lidských srdcích a představivosti.“

Uzavřou se tu dobrodružství Toničky Bolavé, jejích oddaných Fíglů i spřátelených čarodějek. Objeví se i zcela nový hrdina, který si jistě velmi rychle získá sympatie čtenářů, a nikoliv jen jejich. Dojde k válce s elfy, která je sice krátká, ale o to zuřivější. Podíváme se do Ankh-Morporku, k trpasličí firmě, která se zabývá výrobou košťat, a zažijeme dosti nezvyklou přeměnu povýšené čarodějky paní Našeptávalové. Rozloučíme se s celou řadou starých známých, a jde o loučení o to těžší, že o jejich dalších osudech si už můžeme nechat jen zdát. Bylo ještě tolik knih, které chtěl Terry Pratchett napsat. Kdyby zůstal naživu, byla by nepochybně i Pastýřská koruna mnohem obsáhlejší, ale i tak je to dobrá kniha a fanouškové Terryho Pratchetta s ní jistě zažijí řadu příjemných chvil.

Pastýřská koruna je poslední knihou Terryho Pratchetta. Napsal ji během posledního roku svého života, ještě předtím, než začátkem roku 2015 podlehl neodbytné a atypické formě Alzheimerovy choroby.

„Pro mě bez debat ta nejkrásnější zeměploška, jakou jsem četl (a to už mi chybí jen Podivný regiment). Neříkám, že je nejlepší, nejdelší, nejpropracovanější - to se neodvažuji tvrdit, ale, jak už jsem napsal, je bez debat nejkrásnější. Tolik lásky, něhy, pochopení, ideálů, odpuštění a porozumění... To by měla být povinná četba. Kéž by měl Sir Terry ve svých ideálech pravdu a opravdový svět by jednou dopadl tak jako Zeměplocha. Jde o více než důstojné rozloučení s celou sérií a pro autora rozhodně i s vlastním životem a jeho poselství nám všem je nepřehlédnutelné. Snad po celou dobu jsem měl slzy v očích - částečně kvůli vtipům, ale povětšinou spíše dojetím a krásou. Stačí, už to zase na mě jde.“ – z ohlasů čtenářů