Příběhy Kouzelného stromu

„Bylo, nebylo. Jistí lidé se domnívají, že spíš nebylo, než bylo... Jenže my, kteří jsme si nezapomněli hrát, víme svoje.“ 

Sourozenci Tom, Eva a Tereza prožívají báječná dobrodružství se svými novými přáteli za Začarovaného lesa a o fantastické tajemství v podobě Kouzelného stromu a jeho prapodivných obyvatel se rádi podělí i s bratrancem Dickem, který u nich bude načas bydlet. Chlapec žijící v Londýně díky nim záhy pochopí, že na venkově se nudit rozhodně nebude! Tvorové obývající Kouzelný strom ho naplňují úžasem, a to ještě nic není oproti tomu, jaké dechberoucí objevy a zážitky ho čekají v jednotlivých magických zemích, které se svými kamarády postupně navštěvuje. Je pravda, že i v krajinách nesoucích tak nevinné názvy jako Hlavodolní země, Země kouzel, Říše hraček či země Cokolilibo můžete občas narazit na bytosti a překážky, které vám zdejší pobyt pořádně zkomplikují. Ale s odvážnou vílou Hedvábkou, moudrým panem Měsíčkem nebo vynalézavým inženýrem Castrollem po svém boku se nemáte čeho bát! 

Druhý ze série nestárnoucích Příběhů Kouzelného stromu, které se stejně jako četná dobrodružství Správné pětky a další fantastická vyprávění britské spisovatelky Enid Blyton zaslouženě staly klasikou žánru literatury pro děti. 

„Tyhle příběhy jsem milovala. Doufám, že je jednou budou milovat i moje děti.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Jedna z nejlepších dětských knih, které jsem kdy četla.“ – ze čtenářských ohlasů na Goodreads.com 

„Pro mladé čtenáře je to příběh o vzrušujícím objevování, pro dospělé zase připomínka síly, která se ukrývá v naději a hře.“ – Victoria Freudenheim Book Reviews 

Už téměř dojídali, když se Tom rozhlédl a strnul. Přímo k nim kráčel po svalnatých rukách ten zarputilý strážník, který předtím dozíral na pouliční pořádek.

„Sleduju vás, sleduju... už dlouho,“ významně si pohrával s obuškem. „Jak se opovažujete chodit a posedávat nenormálně?! Hlavou vzhůru?! Porušujete zákon!!“ zahřměl.

„Promiňte, ale my sem nepatříme,“ odsekl nebojácně Tom. Vstal, aby se mohl dotěrovi podívat do očí pěkně svrchu. „A pokud si přejete znát můj názor, zdejší předpisy jsou nesmyslné a vám by se všude jinde chechtali, pane... noho zákona.“

Nad trochu shrnutými kalhotami uniformy bylo vidět, že policistovi zbrunátněly kotníky, jak se mu do nich vztekem vehnala krev.

„Ha!“ zařval. „Dopustil ses navíc urážky veřejného čunitele… totiž činitele!! Koleduješ si o zasloužený trest, padouchu!“ Klepl Toma obuškem do ramene a zlověstně vyřkl zaklínadlo: „Příště tě nemine oprátka – prozatím postačí obrátka!!!“

V té vteřině Tom s hrůzou zjistil, že jeho tělo provádí nezadržitelný přemet. Honem musel napřáhnout ruce, aby nedopadl na hlavu.

Stál teď ve stejné pozici jako obyvatelé Hlavodolní země a bezmocně klátil volnýma nohama.

„Co jste mi to udělal?!“ volal zoufale. „Dejte mě zase do pořádku!“

„Právě takhle jsi v pořádku,“ ušklíbl se policajt a důstojně se vzdaloval.

Přátelé okamžitě přiskočili Tomovi na pomoc. Ale sotva ho s námahou otočili hlavou nahoru, jakási neviditelná síla jim ho vytrhla a znovu převrátila.

„Achich ouvej,“ bědoval nebožák. „Snad tak nezůstanu napořád?!“

– ukázka z knihy