Přítelkyně paní Maigretové

Bylo v peci knihaře spáleno lidské tělo? 

Po obdržení anonymního dopisu prohledá pařížská policie dům knihaře Steuvelse na Rue de Turenne. Téhož večera ho komisař Maigret zatkne: v radiátoru jeho dílny byly nalezeny dva lidské zuby. Zatčený však popírá jakékoli provinění, a to navzdory několika usvědčujícím důkazům: zmizení záhadného kufru a oblečení potřísněného krví. O tři týdny později jde paní Maigretová ke svému zubaři. Na schůzku čeká na lavičce v parku, kde se již pravidelně a velmi ráda potkává s mladou ženu a dvouletým Karlíkem. V tento konkrétní den jí však mladá žena dítě „na minutku“ svěří – vrátí se až o dvě hodiny později taxíkem a bez dalšího vysvětlení si dítě odveze. Když se pak Maigret pustí do vyšetřování, začne být zřejmé, že spolu tyto dva incidenty mohou souviset... 

Příběh, v němž do případu zásadním způsobem zasáhne Maigretova manželka, byl v roce 1962 adaptován pro britskou televizi pod názvem Bílý klobouk v režii Andrewa Osborna a s Rupertem Daviesem coby inspektorem Maigretem. Pro francouzskou televizi jej pod názvem Maigret a bezhlavé tělo v roce 1977 natočil režisér Marcel Cravenn s Jeanem Richardem v roli Maigreta a s Annick Tanguy jako paní Maigretovou. 

„Spisovatel, kterému je realita stejně příjemná jako fikce, vášeň stejně jako rozum.“ – John Le Carré 

„Paní Maigretová je, stručně řečeno, okouzlující.“ – Critiques Libres 

„Jaký malý? Malý kdo?“

„Vyprávěla jsem ti o dámě v modrém a jejím malém dítěti, ale ty mne nikdy neposloucháš. Ta, se kterou jsem se seznámila na lavičce, když jsem čekala až bude čas jít k dentistovi. Dnes ráno se náhle prudce zdvihla a odešla, žádajíc mne, abych jí chvilku dítě pohlídala.“

„Ona se nevrátila? Co jsi s chlapcem udělala?“

„Vrátila se právě před čtvrthodinou. Vrátila jsem se taxíkem.“

„Co ti řekla, když přišla?“

„Nejkrásnější na tom je, že nic neřekla. Stála jsem uprostřed parčíku jako nějaká korouhvička, se řvoucím klukem, který popuzoval okolojdoucí.

Konečně jsem viděla na rohu ulice zastavit taxi a poznala jsem bílý klobouček. Ani se nenamáhala vystoupit. Pootevřela dvířka a kývla na mne. Chlapec běžel přede mnou a měla jsem strach, že se natáhne. Doběhl k taxíku první a dvířka se zavřela dříve, než jsem se přiblížila.“

„Zítra,“ křikla na mne. „Zítra vám vše vysvětlím. Odpusťte…“

– ukázka z knihy