Smrt před úsvitem

Moje rodné město se nejspíš podobalo tomu vašemu. Bylo to místo plné magie. A já vám o něm budu vyprávět… 

V roce 1964, dlouho před tím, než se stal úspěšným spisovatelem, byl Cory Jay Mackenson obyčejný dvanáctiletý chlapec a městečko Zephyr v jižní Alabamě pro něj představovalo celý svět. Ze syna místního mlíkaře vyrostl pod dohledem věčně ustarané matky bystrý chlapec s bohatou fantazií, zálibou v psaní příběhů a několika dobrými kamarády, s nimiž prožíval všední klukovská dobrodružství. Pak se ale jednoho dne stane spolu s otcem svědkem tragické události, která zaseje do srdcí i myslí obyvatel Zephyru nejistotu a strach. Na dně nedalekého jezera skončí auto, za jehož volantem bylo připoutáno nahé tělo neznámého zavražděného muže s tetováním okřídlené lebky na rameni. Policie je bezradná, ovšem Cory od té doby nemá nouzi o podivné, ba přímo děsivé zážitky. Zjevuje se mu přízračná postava v dlouhém tmavém plášti s kloboukem na hlavě, během povodně svede dramatický souboj s obávaným říčním netvorem a domů si ho pozve tajemná Dáma, vůdkyně místní černošské komunity, která údajně vládne nadpřirozenou mocí. A podle ní se děje cosi znepokojivého v zemi živých i ve světě mrtvých… 

Román jednoho z předních autorů moderního hororu, který získal Cenu Brama Stokera, vypráví o střetu dětské nevinnosti se zlem a temným tajemstvím. V sugestivně podaném příběhu z amerického maloměsta šedesátých let minulého století nechybí magie, šílenství, fantazie ani často drsná a krutá realita… 

„Tuhle knihu jen tak z hlavy nedostanu.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Román jak víno, parádně popsané události kluka na prahu dospívání. Se všemi trably a zážitky, které k tomuto věku patří. A s notnou dávkou fantazie.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Smrt před úsvitem je textem plným nádherných i děsivých obrazů. McCammon zde projevuje bravurní cit pro to, kdy má sáhnout k jakémusi jižanskému magickému realismu a kdy naopak držet realistickou linii.“ – Boris Hokr, ČT art 

„Spadl do vody!“ vykřikl jsem. Táta zastavil, zatáhl ruční brzdu a vyskočil do vysoké trávy u silnice. Než jsem slezl z kabiny, už běžel k jezeru. Zůstal stát na tom pískovcovém útesu, kde jsem ho teprve dohnal. Kolem nás šlehal a vířil vítr a ve slabém narůžovělém světle jsme viděli, jak se auto kolébá ve vodě a kolem kufru se na hladinu valí obrovské bubliny. „Haló!“ zavolal táta s dlaněmi přiloženými k ústům. „Vylezte ven!“ Každý věděl, že Saxonovo jezero je hluboké jako hřích. Jakmile to auto klesne do inkoustových hlubin, už ho nikdo nevytáhne. „Haló, vylezte!“ Člověk za volantem nereagoval. „Myslím, že ho to omráčilo!“ řekl mi táta a začal se zouvat. Auto se pomalu naklánělo na stranu spolujezdce a ozývalo se z něj příšerné kvílení, vyvolané patrně tím, jak se dovnitř hrnula voda. Táta mě požádal, ať o kousek ustoupím, a když jsem mu vyhověl, skočil do jezera.

Byl zdatný plavec. Několika mocnými tempy se dostal k autu a zjistil, že okno na místě řidiče je otevřené. Cítil, jak se mu kolem nohou tvoří vír, který brzy všechno stáhne do neproniknutelných hlubin. „Vylezte ven!“ zakřičel znovu, ale řidič dál jen nehybně seděl. Táta se chytil dveří, sáhl dovnitř a sevřel muži rameno. Dotyčný na sobě neměl ani košili. Tělo bylo bledé a studené, až z toho tátovi naskočila husí kůže. Řidič zaklonil hlavu a ukázal otevřená ústa. Měl nakrátko ostříhané blond vlasy, oči zalepené černými podlitinami, obličej nateklý a znetvořený surovým bitím. Kolem krku měl utažený měděný drát připomínající strunu do piana, tak pevně, že se zadíral do masa.

„Panebože,“ zašeptal táta.

Auto se zakymácelo a zasyčelo. Hlava spadla zpátky na prsa, jako by se řidič modlil. Voda už mu vystoupala nad holá kolena. Táta si uvědomil, že muž je kompletně nahý, sedí v autě, jak ho pámbu stvořil. Potom se na volantu cosi zalesklo a on rozeznal pouta, kterými k němu bylo přichyceno mužovo pravé zápěstí.

Tátovi bylo čtyřiatřicet. Pár mrtvol už v životě viděl. Hodge Klemson, jeden z jeho nejlepších kamarádů, se v patnácti utopil v řece Tecumseh a tělo našli po třech dnech nafouklé a pokryté žlutým bahnem; vypadalo prý jako nějaká starověká mumie. Viděl, co zbylo z Waltera a Jeanine Traynorových, když se před šesti lety jejich buick čelně srazil s dřevařským tahačem, jehož řidič, mladý kluk, byl na drogách. Viděl tu tmavou lesklou hmotu, která zůstala po Prckovi Steviem Cauleym poté, co hasiči zadusili plameny pomačkaného černého dragsteru zvaného Půlnoční Mona. Pohlédl tedy do toho děsivého šklebu smrti už několikrát a pokaždé to nesl jako chlap – ale tentokrát to bylo jiné.

Tentokrát to zavánělo vraždou.

– ukázka z knihy