Temný oheň

V metropoli plné podvodníků a fanatiků musí najít pravdu a ochránit nevinnou dívku i svou zemi… 

Rozpálený Londýn v létě roku 1540 svírá kromě zápachu i dusivá atmosféra panující mezi reformisty a papeženci. Není divu, že si mistr Matthew Shardlake, který se ještě docela nevzpamatoval z děsuplného pobytu v klášteře Scarnsea před třemi lety, čím dál častěji pohrává s představou odchodu na klidný venkov. Nyní má ale práce nad hlavu. Nejenže se pokouší zachránit dívku obviněnou z vraždy vlastního bratrance, kterou ani vyhrožování mučidly zatím nepřimělo promluvit, ale jeho služby si po delší době opět vyžádal obávaný lord Cromwell. Za necelé dva týdny má pro něho získat vzácný recept na výrobu takzvaného řeckého ohně, považovaný dávno za ztracený, ale nyní objevený jedním anglickým advokátem a jeho bratrem alchymistou. Shardlake však do jejich domu dorazí pozdě – hledané materiály jsou pryč a oba sourozenci zavražděni. Musí proto vynaložit veškeré síly a zkušenosti k tomu, aby ničivou zbraň nezískali nepřátelé krále Jindřicha VIII., kterého zaměstnává hledání další manželky, a také aby mu Cromwell za odměnu pomohl osvobodit ubohou Elizabeth…    

Ve druhém svazku oblíbené řady historických románů z tudorovské Anglie se na scénu vrací bystrý a zásadový londýnský právník s tělesným postižením, aby zachránil domnělou vražedkyni před popravou. O krk však půjde i jemu, pokud nesplní nový úkol od samotného Thomase Cromwella, při němž je v sázce osud celé ostrovní říše. 

„Příběhy hrbatého právníka si získaly mé literární srdce. Obdivuji jeho posedlost po spravedlnosti, chápu jeho únavu a plíživé zklamání z toho, že reformace, v niž nadšeně věřil, začíná požírat sama sebe a historie se neodvolatelně ubírá směrem, který si nepředstavoval.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Temný oheň je mistrovsky vystavěný historický thriller, který kombinuje napětí s hlubokým vhledem do náboženských a politických nepokojů tudorovské Anglie. Autorovi se daří udržet tempo až do posledních stránek, aniž by přitom slevil z historické věrnosti.“ – Kirkus Reviews 

„Největší síla knihy spočívá v Shardlakovi samotném – je to hrdina, se kterým se čtenář snadno ztotožní, právník, který se snaží zachovat si lidskost ve světě ovládaném brutální mocenskou politikou Jindřicha VIII.“ – The Guardian 

„Důmyslná zápletka kolem hledání legendární zbraně slouží jako skvělý rámec pro drama, v němž Cromwellova mocenská hra konfrontuje Shardlakovu osobní integritu. Je to přesvědčivý a atmosférický příběh, který potvrzuje Sansomovu pozici špičky v žánru historické detektivky.“ – Publishers Weekly 

„Sansom kombinuje detektivní řemeslo s úctyhodným historickým výzkumem. Výsledkem není jen napínavá kniha o honbě za tajemnou látkou, ale komplexní portrét éry, kde byla pravda tím nejvzácnějším a nejnebezpečnějším zbožím.“ – Daily Telegraph 

Žalářník si odplivl na podlahu. „Ať si kdo chce co chce říká, já znám všecky pravidla, co platěj v mým vězení.“ Kývl na klíčníka: „Vem je dolů, do díry k těm ženskejm.“

Kráčeli jsme širokou chodbou s celami po obou stranách. Zamřížovanými okny ve dveřích jsme viděli muže sedící nebo ležící na slámě, přikované za nohy ke stěně dlouhými řetězy. Ve vzduchu se vznášel ostrý zápach moči. Klíčník zarachotil klíči v ruce, odemkl těžké dveře a vedl nás po schodech dolů do pološera. Pod schody čekaly další dveře. Klíčník odklopil špehýrku a nahlédl dovnitř.

„Pořád se tam válí, na úplně stejným místě, jako když sem přišli ti, co si zaplatili. Byla jako šutr, i když na ni pokřikovali, že je čarodějnice a vražedkyně dětí.“ Zavrtěl hlavou.

„Smíme dovnitř?“

Pokrčil rameny a otevřel dveře. Jakmile jsme prošli, rychle za námi dveře zase zabouchl a uslyšeli jsme skřípění klíče v zámku.

„Díra“, jak nazývali nejhlubší a nejtemnější část vězení, se dělila na mužskou a ženskou část. Ženská část byla malá komora čtvercového půdorysu, slabě osvětlená zamřížovaným okénkem vysoko u stropu, kterým jsme viděli boty a sukně kolemjdoucích. I zde, jako v celém vězení, panoval chlad, navíc doplněný vlhkým zápachem fekálií. Na podlaze ležela stará sláma, promísená se špínou nejrůznějšího druhu. V jednom koutě ležela a tvrdě spala stará tlustá ženská, oblečená v něčem, co vypadalo jako kabát ušitý z přikrývky na koně. Překvapeně jsem se rozhlížel, protože nikoho dalšího jsem v cele neviděl. Až po chvíli se mi podařilo v nejvzdálenějším koutě rozeznat hromádku slámy ve tvaru lidské postavy. Na jednom konci hromádky ze špinavého obličeje, orámovaného tmavými kudrnatými vlasy, vyhlížely velké, tmavě zelené oči. Vlasy ani oči nezapřely rodinnou podobu s Josephem. Byl to zvláštní pohled, při němž mi přejel po zádech mráz.

– ukázka z knihy