Země

Ať sám posoudí, zda je tím mužem, kterým chtěl být. Nebo bude znovu rýt bradou v hlíně.

Utekl z téhož zapadlého ostrova, kam se přijela kát Vanessa v baladické próze Voda, ale okovy v mysli setřást nedokáže. Stále na sobě cítí vidlácký původ, otcovu nelásku i kamarádovo pohrdání, nicméně tolik tísně do země nezadupou ani špunty prvotřídních kopaček. Navíc teď Evan Keogh coby špičkový irský fotbalista v ceně pět milionů liber – maskující se značkovým životním stylem i nevinným obličejem hezounka – lítá v ostře sledovaném maléru. Bude se před soudem zodpovídat ze spoluúčasti na znásilnění fanynky, což je v jeho případě docela absurdní. Coby gay si se ženami přece vždycky rozuměl, až ho následkem toho okolí považovalo za zženštilého. Nechtěl se vlastně ani živit čutáním do mičudy a nejradši by se stal malířem, jenže… okolnosti byly proti. Jestli se tedy vše dá svést na osud…

Další autorovu vycizelovanou truchlohru na pomezí novely a románu rámuje soudní drama, pravidelně se prolínající s ponorem do vzpomínek protagonisty. Brzy je znát, že Evan není zdaleka taková primadona jako jeho spoluhráč Robbie, do nějž se beznadějně zamiloval a který ho i s celou povedenou famílií nutí křivě vypovídat. Zdaleka už ovšem není jisté, zda spolu ti dva odmítli akceptovat dívčí „ne“ jako odmítnutí, anebo čelí vykutálené zlatokopce. Přestože přelíčení před porotou nabízí zvrat za zvratem div ne jako u Grishama, zřejmé je jediné: kastovní nesnášenlivost i pěstěná přetvářka Britů má tisícero podob. Zaručeně zničí všechny, kdežto láska – ta k bližnímu – má pouze jednu tvář. Čistou, nezištnou, bez podmínek. Pokud ale v citech doteď s Evanem smýkali ti mocnější, rozhodne se konečně sám za sebe? 

Ve druhém díle tetralogie o živlech míří střelka Boyneova morálního kompasu k nezměrné síle země. Spolehlivě si nás přitáhne zpět a určí míru provinění.

Vychází v koedici s Nakladatelstvím Slovart.

„Druhý hlas z kvarteta jemně protkaných traumat obyvatel nenápadného irského ostrůvku patří mladíkovi, který to odtud přes ligový klub dotáhl až do soudní síně. Obstát v násilnické historce, jakých se i mimo bulvární drobnohled bohužel dějí stovky, od něho bude chtít podstatně víc dřiny než na hřišti.“ – The Guardian

„Jakkoli jde o útlou knihu málem na jedno posezení, předsudků ukazuje nepočítaně. Počínaje tím, jak obratně lze veřejně odsuzovat milostná dobrodružství dívek, a konče úvahami o tom, jak moc se na chování záletníků podepsali pokrytečtí otcové. Perfektní látka pro čtenářský klub, dlouhá právě tak, aby se v diskusi o křivolakostech etiky nic nepřehlédlo.“ – The Irish Times

„Strhující a přesvědčivý portrét osamělého mladého muže s vadou charakteru (…), již nikdy není pozdě napravit.“ – Daily Mail

„Románový mág Boyne je niterný, bolestný, velmi osobní – a jako vždy skvělý, když zkoumá (…) složitost lidského osudu, který může jeden okamžik, jedno zjištění, rozdrtit jako palicí na prach.“ – Blesk o předešlém dílu Voda

S mámou jsem nebyl o samotě od chvíle, kdy to celé začalo. Vlastně si ne¬jsem jistý, jestli jsem s ní byl o samotě od chvíle, kdy mě doprovodila do přístavu toho rána, kdy jsem opustil ostrov, a řekla mi, ať nastoupím na loď a nikdy se nevracím. Jako bych nevěděl, co jí mám říct. Všechno se mezi námi změnilo. Vyrostl ze mě jiný kluk, než jakým jsem se měl stát. Chtěl jsem být malíř. Chtěl jsem být dobrý. Chtěl jsem někoho milovat a být milován. Ale ani jeden z těchto snů se mi nesplnil. Občas mám pocit, že na světě jsou lidé, jejichž osudem je, že se do nich nikdy nikdo nezamiluje. Láska druhého je něco, co je prostě zcela mimo jejich dosah. Nějaká jejich vlastnost, něco vrozeného, něco nepopsatelného od nich všechny odhání. A já mám pocit, že jsem jeden z nich. – ukázka z textu