Jedno temné okno

Dvanáct požehnání i dvanáct kleteb. Dvanáct karet je k magii klíč. 

Elspeth z rodu Brslenů má tajemství, které ji může stát život. V dětství do jejích žil pronikla prastará magie, dřímající v takzvaných kartách prozřetelnosti i v tajemné mlze obklopující království Kiks už od časů dávného krále Pastýře. O jedenáct let později odstartuje dívčin střet s dvojicí maskovaných lupičů sled událostí vedoucích k její účasti v nebezpečném dobrodružství s puncem velezrady. Se svými společníky musí získat všech dvanáct kouzelných karet, aby sebe i celou zemi vyléčila z temného prokletí. Tajný trumf odvážné mladé šlechtičny představuje netvor v její hlavě, záhadná bytost spjatá s obávanou kartou Nočního běsa, která se stala zdrojem její nákazy i několika neobvyklých schopností. Jenže nevyzpytatelné a v hádankách hovořící monstrum má s nebohou Elspeth svoje vlastní plány… 

Nevšední debut propojující fantasy s žánry gotického hororu a dark romance vzbudil mezi čtenáři po celém světě zasloužený ohlas, stejně jako následující druhá část autorčiny románové dilogie Král Pastýř.     

„Okouzlující, strašidelný a naprosto pohlcující debut. Rachel Gillig vytvořila svět, který působí jako stará, temná pohádka, kterou čtete za bouřlivé noci.“ – Kirkus Reviews 

„Atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet. Autorka mistrovsky buduje napětí mezi Elspeth a Ravynem, přičemž romantická linka organicky doplňuje politické intriky a neustálou hrozbu magické nákazy.“ – Publishers Weekly 

„Fantasy z nejlepších. Skvěle popsaný svět plný magie, uvěřitelné postavy, milostná linka, která však není tím nejdůležitějším, a napětí na každé stránce.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz

Na jejím líci stálo Noční běs. Spadla mi brada a vykulila jsem oči. Četla jsem toho ze Staré knihy olší dost, abych věděla, že téhle karty prozřetelnosti existují na světě jenom dva exempláře a že skrývá mocnou a hrozivou magii. Pokud jste ji použili, získali jste schopnost promlouvat do myslí jiných lidí. A pokud jste ji využívali příliš dlouho, karta vyjevila vaše nejčernější obavy.

Nebyla to ale pověst karty, která mě děsila, byl to ten netvor. Stála jsem nad stolem, neschopná odtrhnout zrak od strašlivého tvora, kterého karta zobrazovala. Drsná srst mu pokrývala celé končetiny i nahrbený hřbet až po špičku naježeného ocasu. Z přízračně dlouhých šedých pařátů čněly obrovské, zlověstně zahnuté drápy. Ve tváři nebyl čistě člověkem ani zvířetem, ale něčím mezi. Sklonila jsem se blíž, vyceněné tesáky té příšery mě přitahovaly, křivé a ostré zuby se rýsovaly za ohrnutým pyskem.

Jeho oči mě pohltily. Žluté, zářivé jako pochodeň, rozpůlené vedví dlouhými kočičími zorničkami. Netvor ke mně netečně vzhlížel z karty. Přestože šlo jen o obrázek, nemohla jsem se zbavit pocitu, že na mě hledí stejně upřeně, jako se já dívám na něj.

Pokoušet se pochopit, co nastalo potom, bylo jako slepovat rozbité zrcadlo. I kdyby se jednotlivé střepy podařilo znovu zasadit správně do sebe, trhliny v mojí paměti by to stejně nezacelilo. Jediné, čím jsem si naprosto jistá, je dotyk vínově rudého sametu. Ta neuvěřitelná hebkost okrajů karty Nočního běsa, když jsem po ní přejížděla prsty.

Vzpomínám si na pach soli a na pronikavou bolest, která následovala. Musela jsem upadnout nebo omdlít, protože když jsem se probudila na podlaze knihovny, venku už byla tma. Chloupky vzadu na krku se mi ježily, a když jsem se posadila, cítila jsem, že už v knihovně nejsem sama.

A tehdy jsem poprvé zaslechla ty hrozivě dlouhé drápy cvakající o sebe.

Cvak. Cvak. Cvak.

Vyskočila jsem, rozhlížela se po knihovně a hledala vetřelce. Byla jsem tu ale sama. Cvak, cvak, cvak. Až když se to cvakání ozvalo znovu, uvědomila jsem si, že knihovna je prázdná.

Ten vetřelec se usadil v mojí mysli. „Haló?“ zavolala jsem a přeskočil mi hlas.

Mluvil mužským hlasem, syčel a vrněl zároveň, jako cukr a bič – zlověstný i sladký tón, jeho slova se odrážela v hlubinách mojí mysli. Nazdárek.

– ukázka z knihy