Spisovatelka Agatha Christie by dnes oslavila 132. narozeniny. O díle této mimořádné autorky i o jejím životě toho již bylo napsáno mnoho. Přesto se ještě najdou informace, které se dnes o královně detektivek můžete dočíst poprvé. Je to nejen zásluhou jejího bohatého života plného cestování, její mysli plné fantazie či spisovatelčinou zajímavou osobností, ale samozřejmě také díky jejímu nadčasovému dílu, jemuž se dostává nových a nových adaptací, nicméně zájmu dnešních čtenářů se stále těší i v původní, nezměněné podobě.

1.

Je tomu přesně týden, co zemřela Alžběta II. (Queen Elizabeth II). Agatha Christie se s královnou během svého života několikrát setkala – dokonce s ní večeřela v Buckinghamském paláci, zřejmě v roce 1956 u příležitosti Agathina jmenování komandérkou britského impéria. V roce 1971 jí pak královna udělila vyšší titul dáma britského impéria. A v roce 1974 se setkaly na premiéře filmové adaptace Vraždy v Orient expresu, jak můžete vidět například na fotce zde.

Královna Alžběta II. také navštívila inscenace Agathiných divadelních her. V roce 1955 pravděpodobně zhlédla Svědkyni obžaloby (ve formě povídky si ji můžete poslechnout v naší audioknize Svědkyně obžaloby a další povídky), v roce 1959 byla na Neočekávaném hostovi. V roce 2002 se zúčastnila představení k 50. výročí Pasti na myši.

2.

Agatha Christie byla ženou mnoha talentů. Mohla se stát zpěvačkou anebo klavíristkou, ale naštěstí trpěla trémou, a tak se – vlastně trochu náhodou (díky sázce se svou sestrou Madge) – nakonec stala populární spisovatelkou. I když v jejím případě se hodí napsat trochu víc. Dáma Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, známá pod příjmením prvního manžela jako Agatha Christie, je totiž nejprodávanější autorkou všech dob, a to zaslouženě.

Napadlo vás někdy, v čem tkví tajemství jejího úspěchu? Dle mého názoru v její odvaze, originalitě a pracovitosti…

• Ráda zkoušela nové věci, a to od surfingu přes řízení auta až po létání (pětiminutový let podnikla již v roce 1911).
• Milovala cestování. Roku 1922 podnikla v rámci obchodní mise k propagaci Výstavy britského impéria, kde doprovázela svého prvního manžela, desetiměsíční cestu kolem světa – svou tehdy tříletou dceru Rosalind zanechala doma na hlídání své matce, což prý jejich vztah coby matky a dcery významně a nadobro poznamenalo. Později se například po bolestném rozchodu s Archiem vydala Orient expresem na východ, kde poznala svého druhého, o čtrnáct let mladšího manžela – archeologa Maxe Mallowana. I s ním Agatha po čase otěhotněla, ale bohužel o dítě přišla. 

• V průběhu obou válek pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v místních nemocnicích – právě zde získala potřebné znalosti z oboru. Později se dovzdělávala sama, i kvůli detailům prováděla pečlivé rešerše. Podrobnosti z jiných odvětví konzultovala s odborníky, aby se neopakovala nutnost něco přepisovat, jako tomu bylo u nepřesností ve scéně odehrávající se v původní verzi Záhady na zámku Styles – v její první knize, kde se rovněž poprvé objevil dnes světoznámý belgický detektiv Hercule Poirot.
• Při cestách na Blízký východ, v nichž manželé pokračovali i po válce, Agatha vypomáhala jako fotografka. Nadále však psala a vedle románové tvorby dosáhla úspěchu i jako autorka divadelních her (její Past na myši je nepřetržitě uváděna po celých 70 let až dodnes, a to ji činí nejdéle uváděnou divadelní inscenací všech dob, zapsána je i v Guinessově knize rekordů.
• V každé knize se snažila udělat něco jinak, vyzkoušet něco nového… Pokud jste četli nebo ještě lépe poslouchali vícero autorčiných (audio)knih, určitě jste si všimli, že každá je vystavěna trochu jinak. Mění se vypravěč i forma vyprávění, doba, ve které se dozvídáme o zločinu nebo kdy poznáváme identitu vraha – s výměnou vyšetřovatelů či jiných hlavních postav příběhu můžeme pozorovat odlišnosti v celkové atmosféře vyprávění. Jinak se střídají například i časové roviny. Agatha zkouší různé fígle, jak nás přelstít, a nutno podotknout, že se jí to daří. Hraje si s námi, naznačuje tu více, tu méně, hrdiny pouští na scénu dříve, nebo později, prostě jak se jí zrovna chce.
• Za porušení pravidla číslo sedm z desatera, jež říká, že „pachatelem nesmí být sám vypravěč“ a které královna žánru porušila v jednom ze svých nejznámějších příběhů, ji vyloučili z klubu detektivkářů. Podobný problém měl klub i s jednou z jejích divadelních her.
• Do svých detektivních příběhů nikdy neopomněla vložit humor, ovšem ten anglický.

„Byla slečna Springerová oblíbená?“ zeptal se. „To nedokážu říct, víte, je koneckonců po smrti.“ „Takže jste ji ráda neměla,“ usoudil Kelsey bez ohledu na jemnocit slečny Johnsonové. - ukázka z (audio)knihy Kočka mezi holuby

• Dobře vykreslené postavy vedou vždy smysluplné dialogy, čímž je vyprávění živé a pěkně plyne. V každém díle se rovněž držela rozsahu, který byl podle ní ideální, a to jí lze připsat k duhu – v jejích knihách nenajdete ani slovo navíc.
• Pro to všechno čtou Agathu Christie i její kolegové spisovatelé, jako je například již zesnulý Umberto Eco či Alena Mornštajnová, která by si prý právě s touto autorkou ráda zašla na kávu, kdyby tu byla ta možnost. Mnozí detektivkáři se i dnes učí právě od ní, respektive studiem jejího díla, protože „tam najdou všechno“.
• Vedle toho byla Agatha Christie velmi moudrá žena, která uměla věci nejen dobře pozorovat, ale také správně pojmenovat.

„Dobré rady se v životě nepochybně míjejí účinkem, jenže to ještě není důvod, abychom je druhým přestali udělovat.“ – Agatha Christie  

 Věděli jste, že Agatha Christie:

• jako dítě milovala smetanu – pila ji po sklenicích a nikdy nebyla tlustá, celý život pak ráda jedla velké množství jablek (stejně jako její alter ego Ariadne Oliverová)
• číst se k matčině nelibosti naučila sama již v 5 letech (do školy ani poté nechodila, měla domácí výuku)
• její první kniha Záhada na zámku Styles málem nikdy nevyšla – odmítlo ji několik vydavatelství

 3.

Mezi autorčiny nejslavnější knihy patří vedle poirotovek Vražda v Orient expresu či Smrt na Nilu také samostatná próza bez velkého detektiva s názvem Deset malých černoušků, kterou můžete znát i pod názvy Až tam nezbyl žádný, Deset malých indiánků či Vraždy podle říkanky. Říkanka, tvořící základní linii příběhu, je vlastně písní Franka Greena, která si rychle získala oblibu, a to především mezi dětmi – proto je tedy poněkud mylně považována za dětskou říkanku, které Agatha Christie ve svém díle ráda používala (například verše „One, Two, Buckle My Shoe“, jež si můžete přečíst – a brzy též poslechnout – v Nástrahách zubařského křesla, nebo „Hickory Dickory Dock“ v románu Zlatá brána otevřená ).

4.

Posledním dílem Agathy Christie, které smělo vyjít až po její smrti, je její Vlastní životopis. 

„Dne 2. dubna 1950, v iráckém Nimrudu, seděla Agatha Christie za dřevěným stolem u okna, ze kterého měla výhled na zasněžené vrcholky Kurdistánu, a začala psát své paměti. O 15 let a mnoho stránek později byl rukopis v anglickém Wallingfordu dokončen. To bylo 11. října 1965.“ – agatha.cz

V originálním anglickém znění byl životopis publikován v roce 1977, tedy rok po autorčině smrti. Vy si ho budete moci již brzy poslechnout v originálním podání „pyšné princezny“ Aleny Vránové… Ukázku z připravované audioknihy si můžete vyslechnout exkluzivně již nyní: 

Pokud byste se rádi dozvěděli více ze života interpretky, můžete zhlédnout nedávno publikovanou reportáž, ve které uvidíte i střípky z natáčení audioknihy :). V případě, že vás zajímá více informací ze života samotné Agathy Christie, počkejte si na Vlastní životopis v podání Aleny Vránové. Mnoho informací z tohoto článku pochází ze SAC. Co to je, se dozvíte níže. :)

5. 

V České republice existuje Společnost Agathy Christie, jejímž cílem je sdružovat české fanoušky této autorky. Organizace letos slaví již 25 let své existence. Vznikla jako česká pobočka londýnské Agatha Christie Society, v jejímž čele stály takové osobnosti jako paní Rosalind Hicks (dcera Agathy Christie), Mathew Prichard (spisovatelčin jediný vnuk) či David Suchet (představitel Hercula Poirota). Pokud se i vy řadíte mezi autorčiny velké obdivovatele a nechcete přijít o zajímavé informace či podobně naladěné budoucí kamarády, je možná na místě zauvažovat o vstupu do SAC, a v případě, že máte spisovatelské ambice, můžete zkusit získat Cenu Společnosti Agathy Christie za nejlepší detektivní povídku.

 P.S. Mezi mé nejoblíbenější citáty ale patří tento:

„Zní to docela zvláštně, ale právě pohled na člověka, který zažívá trapas, vás přiměje si uvědomit, jak moc ho ve skutečnosti máte rádi.“ – Agatha Christie

A který máte nejraději vy?

Najděte si ten svůj při poslechu některé z našich audioknih (vyšly resp. ve dvou případech vyjdou právě v tomto pořadí od nejstaršího):

_

A na závěr ještě přidávám jeden tip na výlet :)