Z literárních debutů zaujal porotu soutěže Magnesia Litera 2021 nejvíce román Lenky Elbe s názvem URANOVA. Barvitý příběh s prvky grotesky a fantastiky i notnou dávkou napětí vyžadoval velmi specifického narátora – jinými slovy to byla role jakoby přímo šitá na míru živelnému herci PETRU ČTVRTNÍČKOVI.

Uranova je velmi ambiciózní prvotinou, jejíž autorka se pohybuje mezi různými žánry – od thrilleru, přes sci-fi a dystopii až po romanci. Která z těchto poloh byla vám osobně nejbližší a jak na vás působila kniha jako celek?

Nejbližší je mi poloha vsedě před mikrofonem, a když je text zajímavý, tak je úplně jedno, jak se jeho žánru říká. Teď už se mohu přiznat, že když jsem knihu dostal k přípravě na natáčení, zhltnul jsem prvních padesát stránek a byl jsem tak napjatý, že jsem knihu zaklapnul, aby mi ta zvědavost vydržela. Pak jsem se připravoval na etapy a další část textu si vždycky nechal až na den před natáčením. Nebyla to lenost, jen mám rád překvapení.

Děj románu se odehrává v Jáchymově, městě lázeňských radovánek a uranových dolů. Mohl jste při čtení srovnávat autorkou podávaný obraz dotyčného města a regionu s nějakými vlastními dojmy či vzpomínkami?

Protože jsem se narodil v „atomové vesničce“ v Řeži u Prahy, tak jsem křtěný nejen Vltavou, ale i jaderným palivem našeho výzkumáku, ale přiznám se, že jsem si palivové tyče zdejšího reaktoru ani nepotěžkal, jako kluci jsme měli jiné starosti.

Jáchymov a jeho pohnutou historii jsem ještě před pár lety znal jen z knih a dokumentů o zrůdnosti komunismu, ale byl jsem tam několikrát v lázních a na výletech a malinko ten drsný kout naší země poznal. Syrová a magická krajina. Zakrátko tam jedu zas a tak tímto moc zdravím ředitelku lázeňského domu Běhounek, paní Edeltraud Štěpánkovou!

Hlavním hrdinou téhle nevšední detektivky je Henry, britský důchodce, pátrající v Čechách po osudu své dávné snoubenky. Jaké pocity ve vás vzbuzovala tahle postava amatérského vyšetřovatele, tahajícího po většinu času za kratší konec? Prospělo nějak příběhu, že protagonista je cizinec nedotčený českými reáliemi?

Jestli to prospělo příběhu, či nikoliv, to nevím, nebylo s čím srovnávat, to bych musel číst více verzí rukopisu, Henry mohl být taky strojvůdce z Břeclavi, ale myslím, že autorka zvolila správně. Henryho jsem ale vůbec nevnímal jako britského důchodce, šel jsem s ním příběhem velmi osobně, on byl moje alter ego, máme mnoho společného, i když moje dávná přítelkyně se nepropadla v poddolovaném Jáchymově, propadla jenom z matematiky, ale jinak skoro vše sedí.

A co říkáte na jeho hlavní protihráčku i femme fatale, tajemstvím obestřenou doktorku Estelu Hansovou? Bylo obtížné propůjčit jí svůj hlas?

Já v Estele okamžitě viděl Vilmu Cibulkovou, ta podoba, ta nekonečná přitažlivost, tajemství a ostych, který stále překonával Henry při navazování vztahu k Estele, to je přesně to, co jsem cítil. A jestli bylo obtížné, propůjčit jí svůj hlas? Nevím, pro mě je spíš obtížné o tom takhle uvažovat, čtu postavy tak nějak intuitivně a nepřemýšlím o psychologii postav. A tomuhle textu by, myslím, nějaká výrazná stylizace asi moc nepomohla. A taky bůhví, jestli jsem tomu vůbec pomohl já….

Notně barvité až lehce bizarní charaktery najdeme rovněž mezi vedlejšími postavami, přičemž nejlepší tradičně přichází na konec, a to démonický Joe Sagrado Colorado Chuchin. Pro interpreta vašeho ražení asi dost vděčná figura?

Tak tenhle chlapík mi přišel jako prima figura, bez které bychom se v příběhu asi neobešli, ale já měl plnou hlavu vztahů v trojúhelníku Henry-Angela-Estela. Ten lehce groteskní netvor Čučin je samosebou velmi důležitá postava, ale já jsem spíš na ženský.

V Uranově obecně není nouze o humorně laděné pasáže, stačí vzpomenout třeba skupinu vědců, jimž se tu trefně přezdívá „radioaktivní pošuci“ a kteří stejně jako hlavní hrdinové pobývají v hotelu Sklodowska. Pro vás jako vyhlášeného komika musely být při načítání knihy tyhle úseky za odměnu?

U pasáží s radioaktivními vědci jsem si vlastně odpočinul, spíše než popisy situací mám rád svižné dialogy a tihle potrhlí chlapíci jsou skvěle napsaní, tak díky Lence za ně! 

S odlehčenou formou vyprávění kontrastuje tíha velkých témat, o nichž kniha pojednává, jako je lidská touha po nesmrtelnosti nebo odvěký zápas dobra a zla. Zaujalo vás něco nebo překvapilo na způsobu, jakým k nim autorka přistoupila?

To víte, že zaujalo, ale popsat to neumím. Hodnocení odvěkého zápasu dobra a zla radši nechám jiným. Já umím jen říct, jestli se mi něco líbí, nebo ne. A tohle je ten první případ.

Jak vypadala vaše příprava na nahrávání a jak se vám spolupracovalo s režisérkou Jitkou Škápíkovou? Dalo jí hodně práce vás ukočírovat?

Práce byla fajn, s Jitkou už jsme nějaké knihy dělali, a tak mi ani nedalo moc práce ji ukočírovat.

Načítání audioknih se nevěnujete zase tak dlouho, i když jste už v této oblasti dosáhl řady ocenění. Co vás na tom baví nejvíc? A bylo pro vás nahrávání Uranovy něčím nové nebo zvláštní?

Víte, já tuhle práci potkal až teď na stará kolena, a proto je pro mě každé načítání audioknihy nebo rozhlasová četba něčím novým a zvláštním. Vždyť já vlastně teprve začínám, a tak jsem vděčný za každou tuhle příležitost. A ty dvě hlavní ceny za dvě první práce u mikrofonu? V kartách vás taky nechají na začátku vyhrát…

_____________________________

Lenka Elbe (* 1979)