Audioknihy ze série o komisaři Maigretovi od belgického spisovatele Georgese Simenona vychází ve vydavatelství OneHotBook už bezmála šest let. Svůj hlas slavnému vyšetřovateli propůjčuje Jan Vlasák, který v roce 2019 získal ocenění pro nejlepšího interpreta za audioknihu Maigret na dovolené. Nyní namluvil i poslední novinku Maigret váhá, jíž se posluchači dočkali tento měsíc.

Maigreta nahráváte od roku 2016 a spolu s režisérem Hynkem Pekárkem jste natočili už 12 dílů. Jak vaše spolupráce probíhá?

Pan Pekárek je profesionál, čímž je řečeno všechno. Jako režisér je dokonalý. Nechá člověka v klidu pracovat, ale neodpustí zároveň žádné technické ani významové chyby, kdyby mi v textu třeba něco uniklo nebo jsem to úplně nepochopil. Díky tomu je pak jistota, že bude výsledný produkt čistý.

Za sérií s Maigretem je nejen spousta let, ale také hodin práce. Audioknihy čítají v tuto chvíli bezmála 60 hodin čistého času poslechu…

Panebože! Tolik? To mi spadla brada.

Jak vypadá proces vaší přípravy a natáčení?

Běžný postup je přečíst si knihu, hned jak ji dostanu. Když je jednodušší, stačí to jednou. Vždycky se snažím zamilovat se do příběhu, s gustem ho vstřebat a nechat ho v sobě trochu uzrát. A nakonec se jde točit. Mám hodně rád improvizaci, kdy si člověk nic nepřipraví. Co se týče třeba intonací nebo technických aspektů, nechávám to na inspiraci okamžiku. Když knihu čtete jako čtenář, postupně objevujete, co autor zamýšlel, a to je na celém zážitku to nejpoutavější. Mám tedy ve zvyku načítat audioknihy podobným způsobem.

Takže si nechystáte dopředu, jak která postava bude znít?

Vůbec ne. Nechávám věci, aby mi bleskly hlavou, ale nepřipravuji si je, nezkouším. Je to pro mě dílo okamžiku. Snažím se jen vcítit do atmosféry doby, kterou Simenon zachycuje.

Simenona ovlivnil při psaní komisaře hlavně jako vlastní otec. Kdo byl pro jeho ztvárnění inspirací vám?

Neviděl jsem žádné filmové zpracování, protože mě v mládí detektivky moc nebavily. Pamatuji si z českých ztvárnění Maigreta pana Hrušínského, slyšel jsem jeho rozhlasovou adaptaci, ale mou přípravu na roli to neovlivnilo. Netroufám se k takovým výrazným hereckým personám přibližovat a připodobňovat, tak to nechávám tak, jak to dělávám – na svém pocitu.

Máte nějaký zvyk, když nahráváte?

Zjistil jsem, že je potřeba mít s sebou při nahrávání rohlík nebo banán, protože zhruba po hodině, hodině a půl začne člověku kručet v břiše a je potřeba to utěšit. Nejde to ničím jiným. Když se napijete, začne ve vás voda akorát škrundat, což je nepříjemné, protože vás to neustále přerušuje. A také mám vždycky po ruce tužku, abych si mohl zatrhávat různé věci.

Komisař Maigret je nejznámější literární postavou belgického spisovatele Georgese Simenona a časopis People napsal, že společně s Holmesem a Poirotem patří do síně slávy fiktivních detektivů. Jak byste ho popsal?

Je to člověk rozvážný, přemýšlivý, muž svých zvyků. Trochu konzervativní, ale zároveň otevřený, aby mohl nasávat všechny impulsy, které jeho případy přinášejí.

Holmes, Poirot i Maigret jsou geniální postavy a mají své kouzlo. Každý je jiný, ale zároveň jsou všichni úžasně zábavní.

Co byste řekl, že máte s touto postavou společného?

Myslím, že nic. Já jsem hodně impulzivní a vznětlivý, čímž občas trpí moje okolí. Předpokládám ale, že Maigret takový není, působí jako člověk, co se dovede ovládat. Společný už s ním dnes nemám ani věk, jsem teď starší než Maigret. Možná mě s ním tedy spojuje alespoň nějaká životní zkušenost.

Když ale postavu ztvárňuji, je mi jedno, že se ode mě liší. Nevím, jestli to je pro konečný výsledek lepší, nebo horší, ale pro mě v tom není rozdíl.

Má Maigret i nějakou charakterovou vadu, která se vám na něm nelíbí?

Myslím, že to ani nejde. Takové postavy jsou konstruované tak, aby vzbuzovaly sympatie.

Vezměte si Sherlocka Holmese – viděl jsem zpracování s Jeremym Brettem a přijde mi to úžasné. Zmíněný herec ho vybavil lehkou potrhlostí a je trochu nepříjemný, ale přesto je to geniální. Je lehce provokativní, udělá všechno trošku jinak, než by to udělal běžný řadový člověk, ale právě ta provokativnost je neuvěřitelně zábavná.

Pojďme se podívat na novinku Maigret váhá. Co byste o ní prozradil, aniž by posluchači přišli o vyvrcholení příběhu?

Jsou tam úžasné postavy! Ten, o koho v případu jde, je zvláštní charakter. Myslí si, že má všechno dokonale promyšlené, jeho čin vypadá neprůstřelně, ale přitom je to krásná hra kočky s myší. Maigret si to skoro až vychutnává, ale ne nepříjemným způsobem, spíš s profesním nadšením odhaluje, jak se tomu člověku dostat na kobylku. Zároveň se mi líbí, že Maigret nikdy neztrácí lidský rozměr a vztah k lidem, kteří páchají někdy i hrůzné činy. Má zvláštní dar vcítění, vhledu, empatie – takovou příjemnou lidskou strunu.

Tento případ končí pro Maigreta trochu neuspokojivým způsobem. Bylo to neuspokojivé i pro vás?

Bylo to překvapivé. Nemohu sám hodnotit, zda je to uspokojivé, nebo ne, spíše si myslím, že takto to Simenon opravdu chtěl napsat. Ale rozhodně mě to překvapilo.

Za dobu, co Maigreta načítáte, jste se s touto postavou podíval na řadu míst hlavně po Paříži. Navštívil jste ji někdy, popřípadě neplánujete se tam znovu pod vlivem audioknih vydat?

Jsem velmi sporý cestovatel, skoro necestuji. Za totáče jsem nechtěl žebrat o přísliby, a tak jsem to vzdával, a po totáči už jsem byl zase na cestování starý. Jednou, v devadesátých letech, jsem tam ale něco natáčel, a tak jsem v Paříži týden strávil. Byl to zážitek sice velice turistický, ale mohutný. Paříž má obrovské kouzlo. Neplánuju ale, že bych se tam vydal znovu. Žena mě sice často láká všude možně, ale posílám za sebe spíše dceru.

Jak se Maigret vyvíjel za těch šest let ve vašem podání?

To popravdě nedokážu úplně říct, protože všechno, co načtu, velmi rychle zapomenu. Pamatuji si jen takové mlhavé záblesky, ale Maigretovy případy si už nevybavím – musel bych si je sám znovu poslechnout.

Maigret se objevuje v pětaosmdesáti literárních dílech. Myslíte, že se ve vašem podání dočkáme všech z nich?

Já bych si to snad i přál, je to krásná vize, ale vzhledem k tomu, že mám za sebou zatím 12 audioknih a bude mi brzy osmdesát, tak nevím, jestli to stihnu.

Ptala se Michaela Merglová, odpovídal herec a interpret Jan Vlasák

_________________________________

Georges Simenon (1903–1989)