Psychologický thriller Stephena Kinga Misery dodnes fascinuje čtenáře temnou a realistickou atmosférou. Autor otevřeně přiznal, že inspirací mu byla jeho někdejší závislost na kokainu a frustrace z očekávání fanoušků. Filmová verze příběhu spisovatele Paula Sheldona a jeho věznitelky Annie Wilkesové je dosud jedinou adaptací Kingova románu vyznamenanou Oscarem. Výjimečné dílo u nás konečně vychází jako audiokniha (OneHotBook 2025). V režii Michala Bureše se interpretace ujal známý herec Martin Myšička.

Čím je podle vás Misery nadčasová?

V první řadě je to strach z bezmoci a uvěznění, ať už fyzického nebo psychického. Spisovatel Paul Sheldon je na dně, zraněný po autonehodě, závislý na neznámé „zachránkyni“ Annie Wilkesové. A tenhle pocit absolutní závislosti na někom, kdo je nepředvídatelný a nebezpečný, je univerzální. Může to být v partnerském vztahu, v práci, ve společnosti.

V dnešní éře sociálních sítí a tzv. influencerů je Misery aktuálnější než kdy dřív. Annie Wilkesová je ultimativní "fanoušek číslo jedna", který si nárokuje svého idola, chce ho vlastnit a diktovat mu, co má dělat. A když se jí to nelíbí, neváhá použít brutální prostředky. To je zřejmá paralela k tomu, co vidíme na internetu. Lidé si vytvářejí silné, až patologické vazby k celebritám, politikům, dokonce i k fiktivním postavám. Když se nechovají podle jejich představ, následuje vlna kritiky a nenávisti. Hranice mezi obdivem a posedlostí je tenká a Misery ji ukazuje v extrémní a děsivé podobě.

Dále je tu téma tlaku na tvůrce, aby produkoval, co se od něho očekává, aby se držel "osvědčeného" žánru nebo postavy. Paul Sheldon se snaží vymanit z role autora komerčně úspěšných, ale literárně pokleslých romancí. Touží napsat něco kvalitního, posunout se. Annie ho však nutí vrátit se k tomu, co chce ona. To symbolizuje boj každého umělce: zůstat věrný sobě nebo se podřídit očekávání publika a komerčnímu tlaku? King s tím také bojoval, proto je tento aspekt románu tak silný a rezonuje s každým, kdo tvoří.

A pak je tu téma závislosti. V případě Kinga to byl kokain, u Paula Sheldona analgetikum. Uvězněný spisovatel se vypořádává nejen s Annie, ale i s vlastním závislostním chováním, které ho kdysi málem zničilo. To je pro mnoho lidí relevantní téma.

Rezonovalo ve vás některé z témat na osobní úrovni?

Ano, téma tvůrčí krize. Říká se, že pro autora je nejlepší motivací blížící se termín, kdy je potřeba odevzdat text. Před rokem jsem psal hru o cestě do nitra duše, o hledání pravdy a sebepoznání. Když jsem si ji po sobě přečetl, byl jsem nespokojený. Dostal jsem se do klasického stavu, že jsem neschopný, že to nebude stát za nic… Ale pak jsem si řekl – dobře, nelíbí se mi to – proč? A začal jsem zkoumat, co konkrétně mi vadí. Najednou jsem se dostal zpátky do procesu, začaly chodit nápady, jak to vylepšit, a pak už to jelo.

Jak jste přistupoval k hlasovému ztvárnění Annie Wilkesové?

Vzhledem k tomu, že jde o ženu, jsem zvolil vyšší hlasovou polohu. Annie je velmi proměnlivá – chvíli mateřská, pak zas dračice. Šlo mi o hledání jejích vnitřních stavů. Michal Bureš mi dával zpětnou vazbu. Je to intuitivní práce.

Měl jste při práci na Misery nějaký vlastní cíl?

Pro mě bylo důležité ukázat, že i v naprosté deprivaci si člověk může udržet vnitřní integritu a touhu po svobodě. Paulova síla spočívá v jeho intelektu a schopnosti adaptace. Nemůže bojovat fyzicky, ale mentálně. Snaží se předvídat nálady své věznitelky, manipulovat s ní. Psaní se pro něho stává nejen nutností a formou duševní obrany, ale i posledním záchytným bodem. To je to, co dělá Paula Sheldona tak komplexní a silnou postavou a Misery tak nadčasovým příběhem. 

Pro OneHotBook jste načetl více než dvacet audioknih. Evokuje vám některá z nich Kingovu Misery?

Jiskra života od Remarqua. Děj se odehrává v nacistickém koncentračním táboře Mellern na jaře roku 1945. Remarque dokázal autenticky popsat vůli k přežití a hledání smyslu i v nelidských podmínkách. Každá ta "jiskra života" – ať už to byla vzpomínka, malá laskavost nebo jen touha po pomstě – se stala silným motorem. Je to stejné téma jako v Misery. Remarque i King zkoumají, co se stane s lidskou psychikou pod extrémním tlakem a jak daleko jsou lidé schopni zajít, aby si zachovali své "já" a přežili. 

Text: Denisa Novotná
Foto: OneHotBook 

 _________________________________

Martin Myšička (*1970)

Příbramský rodák je absolventem herectví na pražské DAMU a oboru jaderná fyzika na MFF UK. Ještě za studií hostoval v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí či ve Studiu Ypsilon a rok před absolutoriem získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku 1994 za roli knížete Myškina v Dostojevského dramatu Idiot. Od roku 1997 je ve stálém angažmá v Dejvickém divadle, kde posledních osm let působil i jako umělecký šéf. Filmoví diváci ho znají z mnoha snímků, např. Šeptej, Jedna ruka netleská, Karamazovi, Protektor, Občanský průkaz či Ztraceni v Mnichově. Objevil se také v řadě TV seriálů, mj. Černí baroni, Bezvědomí, Čtvrtá hvězda, Vraždy v kruhu, Kosmo, Dabing Street, Zkáza Dejvického divadla nebo Osada. Má za sebou desítky rozhlasových rolí, je vyhledávaným interpretem audioknih. Pro OneHotBook jich načetl více než dvacet.