Nečekaným dárkem k letošním pětasedmdesátinám Pavla Rímského bylo osobní setkání s autorskou dvojicí manželů Ahndorilových na Světě knihy. Švédské duo píšící pod pseudonymem Lars Kepler složilo herci poklonu za interpretaci své krimi série Detektiv Joona Linna. Světový fenomén, vycházející v milionových nákladech ve 40 jazycích, pokračuje desátým dílem Náměsíčník. Detektiv v něm s pomocí hypnotizéra řeší krvavý masakr v kempu za Stockholmem.

S jakými pocity jste před jedenácti lety přijal nabídku načíst román Hypnotizér tehdy začínajícího spisovatele Larse Keplera? 

Tenkrát jsem pochopitelně netušil, že z toho vzejde celá série, a navíc ikona žánru. Byl jsem rád, že můžu interpretovat kvalitní text, který mě okamžitě zaujal kombinací psychologie, napětí a propracovaných figur. S přibývajícími díly mě čím dál víc fascinovala postava sériového vraha Jurka Waltera, odlidštěného podivína, který vystavuje své oběti bizarním způsobům mučení a smrti. Měl jsem z něho husí kůži a byl jsem zvědavý, kam až v jeho případě autor zajde. Konfrontoval mě s mým strachem z krutosti.

Jak u vás obstál jeho protivník Joona Linna?

Boj Linny s Walterem znamená životní zkoušku. Linna může o všechno přijít. Jeho empatie vůči obětem ho přiměje postavit se zlu za jakoukoliv cenu, a ta je strašná. Připomíná to nekonečný boj světla a temnoty. Joona Linna je v tom uvěřitelný. Představuje naději, cestu od chaosu k řádu. Mám ho rád.

Jak vnímáte téma násilí v umění?

Je důležité o něm mluvit, psát, zkoumat jeho příčiny a důsledky. Tím mohou umělci přispět k lepšímu porozumění a snad i k nalezení způsobů, jak násilí ve společnosti předcházet. Bojím se, že ho mezi lidmi přibývá a je čím dál brutálnější. Kamarád žijící v Kanadě mi vyprávěl, jak se tam na domovních zdech množí nenávistné protižidovské symboly.

Do jaké míry vás zaujala vlna severské noir?

Nemám rád, když někdo podceňuje detektivní žánr a řadí ho do „pouhé“ zábavné literatury. Ke kvalitní detektivce chovám úctu. Můj zájem o skandinávskou krimi odstartovalo Milénium Stiega Larssona. Obdivoval jsem autorův nekompromisní pohled na švédskou společnost. V tom díle je něco mystického, do čeho je zakomponován sám Larsson včetně jeho předčasné smrti a toho, co následovalo. Mj. na Ahndorilových je mi sympatické, že ve svém pseudonymu na Larssona odkazují – viz Lars. Příjmení je připomínkou německého matematika a astronoma Johannese Keplera. A Hypnotizér vyšel v roce pátého výročí Larssonova úmrtí.

Vaše interpretace série má výrazný podíl na její oblibě u českých posluchačů. Jaké setkání s fanoušky je pro vás nezapomenutelné?  

Bylo to v Marseille. Na parkovišti se tam ke mně přihnal český kamioňák, pusu od ucha k uchu, nadšený, že mě vidí. Cestou z Čech prý poslouchal jeden díl Joony Linny, což mu vystačilo na celou trasu, nějakých šestnáct hodin. Děkoval mi.

Je podle vás Náměsíčník důstojným vyvrcholením série s Joonou Linnou?

Ano, je to příběh v klasickém keplerovském stylu, který vzbuzuje chuť na pokračování.

_________________________________

Lars Kepler