Patnáctidílná fantasy sága Kolo času bývá přirovnávána k Pánu prstenů nebo ke Hře o trůny. Robert Jordan vytvořil propracovaný fantastický svět, v jehož kulisách se odvíjí strhující vyprávění o střetu obránců Světla a přisluhovačů Temného, plné nezapomenutelných postav a nečekaných zvratů. Takový příběh si žádal velezkušeného narátora, a proto si jeho první díl, nazvaný Oko světa, můžete vyslechnout v podání Pavla Soukupa. 

Bylo to vaše první setkání s Kolem času a vůbec tvorbou Roberta Jordana? A jak rychle se vám podařilo do jeho fantastického světa proniknout?

Ano, potkali jsme se poprvé a nepadli jsme si do oka hned s prvním slovem. Chvilku to trvalo, než mi došlo, o co jde jemu. Do světa fantasy se musí někdy našlapovat opatrně. Když jsem dočetl do konce, už bylo všechno jasné. Jde o metaforu, podobenství, alegorii života. Musíte vstoupit do jiného světa, abyste si uvědomili, v čem sami žijete. Oko světa známe, zavání mystikou, náboženstvím. Ale Kolo času už je nám bližší. Náš všední, osobní život se odvíjí z nejrůznějších náhod.

Jordanova sága bývá často přirovnávána k Tolkienovu Pánu prstenů. Také byste mezi těmito díly našel nějaké paralely?

Počítá s vaší obrazností. S fantazií. A zkušeností.

Už v Oku světa – prvním z patnácti dílů série (po autorově smrti dopsané Brandonem Sandersonem) – se objevuje velké množství postav a s valnou většinou z nich se nesetkáváme naposledy. Bylo obtížné v sobě najít dostatečný počet výrazných hlasů, k nimž se budete muset při načítání dalších dílů opakovaně vracet?

Z toho množství postav hlasově odlišíte jen některé. Především vyprávíte příběh. A to množství postav je jen napínavou součástí vyprávění.

Významnou roli v příběhu hrají ženské postavy v čele s mocnou čarodějkou Moirain, členkou obávaného řádu Aes Sedai. Která z nich vám přišla nejsympatičtější a proč?

Nyneiva. Vědma. To není zrovna vysoká šarže. Ale jako žena má nejvíc obyčejných ženských vlastností.

Je vůbec zajímavé, že zatímco ženy tu mohou bez obav provozovat magii, muže její používání dohání k šílenství. To skoro zavání feminismem a nedávná seriálová adaptace to také ještě zdůraznila...

No, to je tak trochu dobový folklór, to mě vůbec nenapadlo. Historie mluví jasně. Válčí muži. A ti jsou taky náchylní propadnout šílenství, ve kterém ničí světy. A když se muži vyvraždí, musí nastoupit ženy, aby svět zachránily. Ale jen dohromady, společnými silami mohou svět obnovovat a tvořit. Muži a ženy zároveň. Běh přírodních zákonů se musí respektovat.

Oko světa je v první řadě příběhem putování (respektive dramatického útěku), přičemž pro většinu hrdinů – v podstatě venkovských balíků – jde o první výpravu za humna, během níž rychle dozrávají a tříbí své schopnosti. Souhlasíte, že psychologie postav patří k autorovým nejsilnějším stránkám?

Ano, určitě. V psychologii je autor opravdu nejsilnější. Ale Kolo času spřádá tolik událostí, že se v něm někdy jen těžko vyznáte – a teprve s odstupem vám všechno doklapne a zjistíte, že příběh opravdu funguje a přísně se podřizuje metafoře života. O ni jde především. Že jsou v jednu chvíli podezřelí snad úplně všichni, to je jen trik dobrého autora, který známe už z detektivek.

O jejich životy v průběhu cesty usilují divocí trolloci, zákeřní temní druhové, hrůzostrašní mizelci a další pohůnci Temného. Která bytost z Jordanova početného bestiáře vám přišla obzvlášť děsivá, popřípadě nejoriginálnější?

Baʼalzamon, samozřejmě. Ale i když myrdraal vypadá tak děsivě a zneužitý Fain tak odpudivě, nejodpornější je pro mne smrad hnijícího světa přírody.

Svět Kola času vyniká svou propracovaností, ale skutečně zajímavým ho činí drobnosti, jako je třeba paradox spjatý s takzvaným Drakem – spasitelem světa z dávného proroctví, který je však mnohými považován za mnohem větší hrozbu než samotný pán zla Temný a jehož poslání připomíná spíše sebevražednou misi. Vybavíte si nějaký jiný motiv, který celé vyprávění podobným způsobem problematizuje nebo ozvláštňuje?

Ne, nevybavuju si… ale stačí se podívat ven, za humna, jak se tichou cestou chystá světová válka, po které, jestli vyvrcholí, si už tohle povídání budeme moci strčit za klobouk.

Jak náročné to bylo nahrávání, když jej porovnáte s dalšími svými jednohlasými četbami obdobně rozsáhlých knih?

Nebylo snadné, ale bylo napínavé.

Nešlo zdaleka o vaši první spolupráci s režisérem Hynkem Pekárkem, takže už asi nemáte problém si navzájem vyhovět?

S Hynkem spolu pracujeme často, ale ne tak často na to, jak dobře se nám pracuje.

_________________________________

Robert Jordan (* 1948 - † 2007)

Americký spisovatel patřící k nejvýznamnějším autorům epické fantasy několika posledních desetiletí se narodil jako James Oliver Rigney Jr. v Charlestonu v Jižní Karolině, kde také strávil většinu života. Po návratu z války ve Vietnamu vystudoval fyziku na vojenské akademii a několik let pracoval pro válečné námořnictvo USA. Svou první knihu vydal v roce 1980 a díky psaní se později seznámil i se svou ženou, editorkou Harriet McDougalovou. Fantastické literatuře se pod pseudonymem Robert Jordan začal věnovat od roku 1982. Stal se jedním z následovníků Roberta E. Howarda, o jehož barbaru Conanovi napsal řadu nových příběhů. V druhé polovině 80. let si pak dal několikaletou pauzu, během níž promýšlel své budoucí veledílo – cyklus Kolo času, jehož první díl Oko světa vyšel v roce 1990. Svou originální fantastickou vizi poté rozvinul v deseti pokračováních, vycházejících v letech 1990–2005, a románovém prequelu Nové jaro (2004), jehož děj předcházel událostem z prvního dílu. Přestože autorovi v roce 2006 diagnostikovali vážné onemocnění, vyžadující náročnou léčbu, pokračoval v práci na dalším dílu Kola času. Přesto hrozilo, že Jordanovo stěžejní dílo zůstane nedokončeno – dokud se jej na žádost autorovy manželky nechopil spisovatel Brandon Sanderson. Jeho zásluhou tento patnáctidílný cyklus završily romány Bouře přichází (2009), Věže půlnoci (2010) a Vzpomínka na světlo (2013). Na motivy ságy vznikl roku 2021 v produkci Amazonu stejnojmenný seriál, který se natáčel převážně v České republice a jehož prvních osm dílů je ke zhlédnutí na VOD Prime Video.

 Pavel Soukup (* 1948)

Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté úspěšně absolvoval DAMU. Po studiu působil v oblastních divadlech, později se vrátil do Prahy, kde hrál v Městských divadlech pražských, především v Divadle ABC, a stal se členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Dobře známý je z televizních obrazovek – od roku 1980 se objevuje v televizních pohádkách, komediích a také v seriálech (např. Náhrdelník, Život na zámku, Ordinace v růžové zahradě). Daleko známější je ovšem jeho hlas – jednak díky mnoha dokumentům, k nimž namluvil komentář, a jednak jako dabér Arnolda Schwarzeneggera, Robina Williamse, Gérarda Depardieua, Michaela Douglase, Harrisona Forda, Bruce Willise nebo Roberta Redforda. Svůj hlas propůjčil i kresleným postavičkám z filmů Toy Story: Příběh hraček, 101 dalmatinů či Spláchnutej. Za mistrovství v dabingu byl několikrát oceněn. V nakladatelství OneHotBook účinkuje v audioknihách: trilogie Stín krkavce (Píseň krve, Pán věže, Královna ohně; 2017-2019), Případy bratra Cadfaela (Zázrak svaté Winifredy, Jeden mrtvý navíc; 2019 - 2020), Medvědín, TO (obě 2017), Severská mytologie, Příběhy Staré dámy, Tvář vody, My proti vám (všechny 2018), Plavby sebevrahů, Příběhy skutečné odvahy (obě 2019), Bourneova totožnost (2020), Carrie (2021).