Série Cizinka z pera Diany Gabaldonové si získala zástupy fanoušků po celém světě. Druhý díl, Vážka v jantaru, nyní vychází ve vydavatelství OneHotBook a opět jej čte oceňovaná herečka Jitka Ježková.

Od audioknižního vydání prvního dílu série uplynulo bezmála pět let. Bylo pro vás těžké se k postavám vracet, nebo jste do příběhu vplula bez potíží?

Žádný velký problém to naštěstí nebyl. Na maminčino doporučení jsem v mezičase zhlédla seriál na Netflixu, a třebaže mi ještě pár dílů schází, moc se mi to líbilo. Těch pět let jako by se pro mě díky tomu překlenulo a už jsem se těšila, až mi z OneHotBook pošlou Vážku v jantaru.

Zatímco první díl se odehrával ve Skotsku, nyní se s hlavními hrdiny vydáváme do Francie na dvůr Ludvíka XV. Jak na vás tahle změna prostředí zapůsobila?

Hodně mě to bavilo. Je určitě dobře, že se příběh proměňuje a autorka tak čtenáře pořád udržuje v napětí, co přijde dál. Navíc má důkladně nastudované reálie, takže všechno působí přesvědčivě, a přitom nesmírně čtivě.

Autorka je proslulá tím, že historickou látku pečlivě studuje. Našly se v knize nějaké zvláštnosti, které vás samotnou překvapily?

Jsem po své mamince velkou milovnicí historie a od dětství čtu knížky týkající se různých dějinných epoch, takže pokud jde o období vlády Ludvíka XV., nepřekvapilo mě vlastně vůbec nic. Vím, že střídání vládnoucích rodů a sňatky mezi příslušníky aristokracie probíhaly na pragmatické bázi, co mi ale přeci jen přišlo zajímavé, bylo uvažování králů, které autorka ve vyprávění hodně akcentovala. Skutečně měli v těch dobách pocit, že jsou Bohem vyvoleni přijmout a vykonávat svůj úděl. Zřejmě v tom byli vychováváni od dětství a přišlo jim přirozené považovat se za cosi nadpozemského. Z pohledu člověka žijícího v jednadvacátém století to však působí poněkud zvláštně.

V sérii se objevuje řada cizojazyčných výrazů nejrůznější provenience. Oblíbila jste si nějaké slovo, které hrdinové v knize používají?

Určitě Sasenach – Cizinka. Počínaje druhým dílem se v tištěných knihách objevuje oslovení „Anglánko“, ale já jsem si do audioverze prosadila použití původního „Sasenach“, které bylo již v prvním svazku. Zároveň se mi moc zamlouvá, jak Jaime oslovuje Claire – říká jí moduinne a je to zvláštní pojmenování, které má jen pro ni. Bohužel nevím, co to znamená, ale pokaždé, když to vyslovuji, představuji si, že je to něco intimního jen mezi nimi dvěma.

Čemu přičítáte velký úspěch série Cizinka?

V první řadě je to příběh o lásce, v němž hrdinové musejí přestát množství útrap a překonat četná úskalí, aby mohli nakonec skončit spolu. Dalším faktorem je pak zasazení děje do konkrétní a nadmíru zajímavé historické etapy. Kromě skotského povstání a zmiňované vlády Ludvíka XV. přijde v dalších dílech na řadu také Karibik a Severní Amerika, to znamená boj o americkou nezávislost… Diana Gabaldonová to má prostě skvěle vymyšlené a mně nezbývá než před ní smeknout.

A v čem vy osobně spatřujete kouzlo ústřední hrdinky Claire?

Claire je v příběhu hlasem rozumu. Je praktická a kurážná, díky čemuž dokáže přežít a nenechá se zadupat do země v dobách, kdy ve společnosti dominovali muži. I v takových časech si dovede najít svůj kousek světa, který se pak snaží ochránit. Využívá svých znalostí, aby zlepšila život sobě i svému okolí, což je důsledek jejího předchozího života a zkušenosti s hrůzami druhé světové války. A nebojí se ani své ženskosti a umí ji použít, aniž by při tom působila slabě. Mladému Skotovi, z něhož by se mohl snadno stát hrubián dobového střihu, Claire ukáže, jak krásná může být láska a rovnost mezi lidmi různého pohlaví. Je to prostě velká bojovnice a já si ráda říkám, že bych na jejím místě byla rovněž taková. Trochu se ale bojím, že bych se při konfrontaci s podobnou realitou spíše naopak stáhla do pozadí, vzala si někoho bohatého, kdo by mi kupoval knihy, a do smrti si už jen četla a vzpomínala.

Vážka v jantaru je se svými více než 900 stranami pořádný knižní špalek. Jak jste se s ním popasovala?

No jak – musela jsem! (smích) První díl byl kratší, tento má asi o dvě stě stran víc a děje se tam toho skutečně hodně. Asi bych našla místa, která by se dala zkrátit nebo vypustit, ale nejsem v dotyčném žánru natolik kovaná, abych to mohla seriózně posoudit. Mým posláním je knihu co nejvěrněji zreprodukovat a příhodně interpretovat. A upřímně doufám, že se výsledek mé práce bude posluchačům líbit.

Ptala se Michaela Merglová

_________________________________

Diana Gabaldon (* 1952)