Dlouho očekávaný román Kateřiny Tučkové Bílá Voda, pojednávající o katolických řeholnicích internovaných za komunismu v bělovodském klášteře, se dočkal audioknižní podoby. Hlavní hrdinku ve vícehlasé četbě ztvárnila herečka a dabérka Vanda Hybnerová.

Patříte mezi naše nejvytíženější herečky a načítání audioknih je časově poměrně náročná disciplína. Co vás přimělo kývnout právě na Bílou Vodu Kateřiny Tučkové?

Audioknihy jsou moje velmi oblíbená a velmi osamělá herecká disciplína. A pokud ve vás ještě kniha, tedy její příběh a autorův rukopis, rezonuje, tak je to čirá radost. V případě Bílé Vody se to tak sešlo. Nejprve jsem váhala z časových důvodů, nerada dělám věci napůl, ale po první frekvenci mě život Leny a obrazotvornost autorky úplně pohltily.

Svůj hlas jste propůjčila hlavní hrdince Leně, která už toho má hodně za sebou. Jaké pocity ve vás zpočátku vzbuzovala? A proměnily se nějak v průběhu četby?

Načítání textu se poněkud liší od herecké interpretace. Mým úkolem není jen zprostředkovat stav a emoce, ale celý příběh. Lena je člověk, který v sobě zprvu nese beznaděj, ale shodou okolností i náhod, jak už to bývá, dostane její život jiný smysl. I když jsem až tak tragické události jako Lena neprožila, v mnoha ohledech jejímu chování a vnímání světa rozumím.

Lena se záhy ponoří do odkrývání pohnuté historie Bílé Vody, kde byly za vlády komunistického režimu internovány stovky katolických řeholnic. Co jste říkala na tuhle temnou a dosud málo známou součást našich dějin?

O této naší dějinné kapitole jsem netušila nic. Mám v tomto směru mezery ve vzdělání, a o to víc si vážím autorčiny vůle tuhle mezeru lidem vyplnit. A ještě takovou neskutečně intenzivní formou.

Narazila jste při četbě na nějakou scénu, repliku či myšlenku, která ve vás obzvlášť silně zarezonovala?

Nejsou to jednotlivosti, ale nejvíc se asi ztotožňuju s popisem samoty nebo té touhy po ní. A to, jakým způsobem autorka popisuje naprosté maličkosti, které by v běžném životaběhu člověk ani neregistroval. Tady ale mají neskutečnou důležitost.

Kateřina Tučková se prostřednictvím svého románu dotýká nejen historie, ale vstupuje i do současné diskuze o ženské emancipaci. Má podle vás její kniha sílu na tomto poli něco změnit?

Jestli má sílu něco změnit kniha? To by bylo nádherné, kdyby tomu tak bylo. Kniha může pomoci otevřít oči a dodat sebevědomí těm, kteří bloudí v nějakých slepých uličkách, nebo nemají odvahu čelit svému osudu. Tématem ženské emancipace se sama zabývám ve své divadelní tvorbě... A myslím, že zrovna román Bílá Voda bude jistě lákat k dramatizaci, ať už na divadle, nebo ve filmu.

A jak se vám při nahrávání spolupracovalo s režisérkou Jitkou Škápíkovou?

Režisér je první posluchač. A zároveň má v danou chvíli knihu načtenou do posledního detailu a musí mít jasnou představu o interpretovi. Paní režisérka Škápíková a produkce zvolila můj hlas a já se snažím jejich představu naplnit. Frekvence pro načítání jsou běžně čtyři hodiny. Není to úplně jednoduché, udržet tolik hodin napětí, autenticitu a vědomí slov, která přednáším. Občas se do studia ozve: „Tak si dáme chvilku pauzu, už se nám to ztrácí.“ Bílá Voda je nádherná kniha. Jsem moc ráda, že jsem se stala její součástí.

Ptal se Petr Nagy.

_________________________________

Kateřina Tučková (* 1980)

Vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně, doktorát získala na FF UK v Praze. Debutovala novelou Montespaniáda (2006), v roce 2009 vydala román Vyhnání Gerty Schnirch, za který v soutěži Magnesia Litera vedle nominace na Literu za prózu obdržela Kosmas cenu čtenářů a byla též nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého. Je také nezávislou kurátorkou a (spolu)autorkou několika odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění, na pomezí historie a krásné literatury se pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (2008) nebo kniha Fabrika – příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014). Ve svém dosud nejúspěšnějším románu Žítkovské bohyně (2012) zachytila výjimečné osudy léčitelek z Bílých Karpat. Kniha získala Cenu Josefa Škvoreckého, ocenění Český bestseller či další Kosmas cenu čtenářů v soutěži Magnesia Litera. Za svou společenskou angažovanost obdržela Cenu za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou jí v roce 2017 udělil Ústav pro studium totalitních režimů. V roce 2018 měla v Divadle Husa na provázku premiéru její divadelní hra Vitka na motivy životního příběhu hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, přičemž text této hry vyšel zároveň knižně. V roce 2022 vydala svůj zatím poslední román Bílá Voda, připomínající mimo jiné internaci několika stovek katolických řeholnic v bělovodském klášteře během druhé poloviny 20. století. Více na www.katerina-tuckova.cz.

Vanda Hybnerová (* 1968)

Ve stopách svého otce – věhlasného mima a divadelního pedagoga Borise Hybnera – začala kráčet už jako dvanáctiletá v pantomimické skupině Grglo na jevišti Branického divadla, a přesto nejprve vystudovala obor fotografie na SUPŠ grafické. Po absolutoriu herectví na DAMU (1992) působila sedm sezon v Divadle Labyrint a posléze účinkovala na dalších zavedených i nezávislých pražských scénách, zejména v Divadle v Řeznické a v Divadle Komedie. Za roli Catherine ve hře Davida Auburna Důkazobdržela Cenu Thálie 2004 za nejlepší ženský herecký výkon. Před kamerou se uplatňuje převážně v televizních seriálech (Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Bazén, Letiště, Soukromé pasti, Krejzovi aj.), nicméně plnokrevné postavy ztvárnila i ve filmech Kanárek, Divoké včely, Taková normální rodinka, Román pro muže, Román pro pokročilé nebo Cena za štěstí. Věnuje se též režii a dabingu: jejím hlasem promlouvají mj. Penélope Cruzová či Rachel Weiszová.