Herečka a dabérka Martina Hudečková je pro nezaměnitelnou barvu hlasu a hlasové herectví oblíbenou interpretkou audioknih. O rozhovor jsme ji požádali krátce poté, co dokončila nahrávání dvou audioknižních titulů. Slavnou Kateřinu Aragonskou a snad ještě slavnější Jih proti severu.

Tématem obou audioknih je obrovská míra sobectví v duši člověka. Jedna hrdinka jím sice netrpí, ale má vedle sebe manžela, ze kterého ego přímo odkapává, kdežto druhá je taková od přírody a uvržením do válečných strastí je přinucena svou sebestřednost velmi zásadně zrevidovat. Spojuje je vlastně ještě něco – tedy když odhlédneme od toho, že by vedle sebe rády měly odpovídající mužskou oporu?

Pokud pomineme fakt, že obě hrdinky „čtu“ já, neřekla bych, že je něco spojuje. Já Kateřinu Aragonskou vnímám v tomto pojetí trochu jinak. Ze Scarlett (při vší mé lásce k této postavě už od dětství) to sobectví přímo odkapává. Její jednání motivuje silná touha žít, teď a v tuto chvíli, a přežít za každou cenu. U Kateřiny Aragonské to probíhá jinak. Alespoň v mém podání tedy moc společného nemají.

První žena Jindřicha VIII. Kateřina Aragonská byla španělská katolička, která krutě doplatila na fakt, že její choť hodlal prosadit zájmy svého ega stůj co stůj, dokonce je trucovitě nadřadil i zvyklostem celé Evropy. Co vám na tragickém majestátu jeho manželky přišlo nejzajímavější?

Jak dlouho to vydržela! Ta doba, kterou vzdorovala a neustále plula pod praporem španělského majestátu, své výchovy a toho, že ONA je ta královna. Ta doba, kterou to vydržela, je pro mě fascinující.

Americká kritika byla při udílení Pulitzerovy ceny nadšená ze způsobu, jakým se Margaret Mitchellové podařilo zbořit klišé romantické prózy a zachytit bouřlivou milostnou chemii dvou málo sympatických lidí, o které bychom si, řečeno jazykem dneška, většinou ani neopřeli kolo. Tento náhled na kvality Jihu proti Severu, který současně i výrazným románem o zrání jedné ženské duše, oceňujeme o to víc i v dnešní realitě, kdy na sladkobol červené knihovny moc nedáme. V čem konkrétně vás tento autorčin postup nadchl nejvíc?

Ve všestrannosti. Protože i díky filmové verzi, z níž já tak nadšená nejsem, se tomu příběhu přiklepla nálepka červené knihovny a může se zdát, že je to pouhá love story. Ale to není love story. Ta kniha je dobová freska. Zachycuje spoustu aspektů tehdejší společnosti, včetně postojů černochů, otrokářů k otrokům, osvíceného Severu proti zastaralému Jihu… všechno je v ní zachyceno a třeba líčení válečných a poválečných strastí dojíždí na to, že ten příběh je zařazen jako love story. Přitom právě všechno to kolem je nesmírně zajímavé a dodává ústředním postavám plasticitu, díky níž si nejste jistí, jestli byste si o ně to kolo neopřeli. Jsou okamžiky, kdy vám hlavní postavy musí promluvit z duše a čtenář musí obdivovat jejich životní přístup, sílu osobnosti a tu strašlivou vůli žít.

Obě audioknihy přibližují nitro výrazné hrdinky, ale výlučně pomocí tzv. vševědoucího vypravěče v er-formě. Když jste se do nich pokoušela coby interpretka do jejich myšlení takto vcítit, četly se vám líp renesanční Kateřininy osudy, nebo válečné útrapy zpovykané Scarlett?

Přes veškeré moje sympatie ke Kateřině Aragonské a jejímu boji za svoji pravdu, se přikláním spíš ke Scarlett. Ale ono to bude taký tím, že Kateřinu Aragonskou jsem objevila kolem své třicítky, zatímco se Scarlett O´Harovou jsem vyrůstala asi od 10 let, kdy jsem tu knihu přečetla poprvé. Takže my se se Scarlett známe léta.

A u hlavních mužských aktérů? Cítila jste se coby ženská mluvčí líp v kůži krvelačného Jindřicha VIII., anebo dravčího solitéra Rhetta Butlera? Asi tak úplně plakátově zlí zase nejsou. Anebo jestli se přesto vcítit nešlo, jak jste si poradila? 

Víte, Jindřich VIII. mi blízká postava není. Já ho můžu obdivovat, jeho odvahu a drzost, se kterou se ke své vládě postavil, ale to není muž, o kterém bych si chtěla číst dál a dál. Rhett Butler, navzdory určitým bezcharakterním rysům, je hlavně nesmírně ironický a já ironii miluju! Proto je i mojí oblíbenou postavou.

Jedno anglické rčení praví, že „v lásce a ve válce je dovoleno vše“. Zajisté to platilo i o americké občanské válce. Paličatá Scarlett O’Harová jde mnohdy přes překážky hlava nehlava. Najdete v jejích postupech něco, čeho se vyplatí držet i v dobách dnešního míru? Anebo ještě potměšileji: i v dobách, kdy se role pohlaví vyrovnávají, neřkuli za existence současného hnutí MeeToo?

Scarlett ve své přímočarosti dokázala být obrovskou intrikánkou. Například celé to předivo intrik vedoucí k jasnému cíli vzít si majetného muže, kterého nemiluje, aby zachránila rodinu a milovanou plantáž – neumím si představit, že bych se k podobnému řešení uchýlila. Ale věřím, že i v dnešní době podobné postupy používány stále jsou. A změny v postavení mužů a žen v tom nehrají valnou roli. Zde se opět ukazuje, že Margaret Mitchellová předběhla svoji dobu a vykreslila silnou ženskou hrdinku, která neváhá a převezme zodpovědnost. A to se ani dneska zas tak často nevidí, zvlášť u žen. 

Anebo, pokud dovolíte, ještě potměšileji: svého času jste dabovala filmovou Bridget Jonesovou. Myslíte si, že kdyby to bylo proveditelné, byly by Scarlett a Bridget dobré kamarádky?

Já si myslím, že nebyly. Ale ne kvůli charakteru, ale kvůli míře humoru. Scarlett totiž humorem prochází téměř netknuta, protože mu velmi často nerozumí. Zatímco v případě Bridget v humoru spočívá její síla – ona ho velmi dobře chápe, velmi často jemu účastna a velmi často je jeho terčem.

Obě nahrávky mají v součtu hodně přes 50 hodin čistého střihu. Obnáší to pochopitelně řadu frekvencí v řádu mnoha týdnů, ale co takový zápřah krátce po sobě pro hlasového herce znamená? Jaké triky jste musela oproti načítání běžně dlouhých audioknih použít, aby se k posluchači nedostala žádná podprahová informace, že obojí byla práce na tu nejdelší vytrvaleckou trať?

Je pravda, že jsem se toho na začátku docela bála. Říkala jsem si, že budu šetřit sílami a nezačínat nějak zhurta. Ale jelikož jsem konkrétně Jih proti Severu velice dobře znala, protože knihu od svých deseti let čtu pravidelně co čtyři roky znova a znova, tak strach z té obrovské porce nebyl tak veliký. A naopak jsem se těšila na všechno, co bude následovat, protože jsem přesně věděla, co to bude. A Kateřinu Aragonskou jsem měla možnost blíže poznat díky tomu, že jsem dabovala její postavu v seriálu Tudorovci, který byl i u nás nesmírně populární. Ke knize jsem se dostala a se zájmem si ji přečetla asi rok předtím, než jsem byla oslovena s nabídkou načíst audioknihu. Takže jsem ani v tomto případě nešla úplně do neznáma.

Ptal se Petr Matoušek

_________________________________

Margaret Mitchellová (* 1900 - † 1949)

„Už jako malá jsem o té válce věděla všechno. Zamlčovali mi pouze to, že Jih prohrál.“ Tak dcera právníka a sufražetky z floridské Atlanty vylíčila důvody, jež ji přiměly vstoupit na dráhu novinářky. Když se reportérka deníku The Atlanta Journal, kde měla jako jedna z mála tehdejších Američanek na starosti nedělní sloupek, ocitla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, rozhodla se nemarnit čas poleháváním. Tak vznikla epopej Jih proti Severu (1936, č. poprvé 1938), která na pozadí krvavého střetu průlomově vykresluje spalující milostnou chemii mezi silně nesympatickými hrdiny. Drama Scarlett O’Harové a Rhetta Butlera získalo Pulitzerovu i Národní knižní cenu, roku 1939 bylo památně zfilmováno a dodnes je nejžádanější knihou po Bibli, čímž předčí i detektivky Agathy Christie. O výtěžek se spisovatelka se spoluobčany podělila: za války sponzorovala Červený kříž a hnutí za práva Afroameričanů. Zemřela však ještě v téže dekádě – vinou opilého řidiče při přecházení atlantské Broskvoňové ulice, o níž se její jediný román tak často zmiňuje. Z autorčina tragicky přervaného odkazu vyšla posléze už jen odložená juvenilie Lajsan (1916, posmrtně 1996), romantická novela zasazená na Havaj.

Alison Weirová (* 1951)

Po studiích na polytechnice v rodném Londýně působila jako učitelka dějepisu, nicméně po úmorném souboji se zkostnatělými osnovami se nakonec vydala na spisovatelskou dráhu. Důkazem autorčina vypravěčského přístupu jsou ohled na neakademické čtenáře i ochota pořádat exkurze na památná místa britské historie, při nichž je zájemcům zasvěcenou průvodkyní. Zaměřuje se na válku růží a raný novověk, kdy si její vlast vydobyla postavení velmoci. Hexalogii Šest tudorovských královen, ve které od roku 2016 zachycuje osudy manželek krutovládce Jindřicha VIII., Weirová záhy završí románovým portrétem Kateřiny Parrové (angl. 2021). Životní téma, k němuž sbírá podklady téměř padesát let, však už předtím pojednala v dílčích studiích (Šest žen Jindřicha VIII., Pád Anny Boleynové, Děti Anglie ad.). V českém překladu vyšla rovněž její ceněná práce Eleonora Akvitánská o noblesní intelektuálce vrcholného středověku nebo poutavé historické romány Nevinná zrádkyně, Princezna Alžběta a Královna Alžběta.

Martina Hudečková (* 1964)

Dcera divadelního režiséra Václava Hudečka a partnerka filmového režiséra Juraje Herze hrála po absolutoriu Pražské konzervatoře v Divadle Jiřího Wolkera, a to až do jeho zániku v roce 1998. Poté přijala angažmá v Redutě, ve Skeletu a hostovala i v Divadle Bez zábradlí. Celovečerní snímky jí sice poskytly jen skromné příležitosti (Podivná přátelství herce Jesenia, Habermannův mlýn), o to pravidelněji se ale objevovala v pohádkách (Velká kočičí pohádka, Pohádka o houslích a viole ad.), seriálech (Cirkus Humberto, Druhý dech, Škola Na Výsluní, Škoda lásky ap.) a TV filmech (Křídlovka pro Majoránka, Lupa je tlustý sklo, My se vlka nebojíme). Exceluje v dabingu, kde patří k nejobsazovanějším herečkám – za hlasové ztvárnění rebelky Bridget Jonesové (Renée Zellwegerové) získala Cenu Františka Filipovského 2017. V nakladatelství OneHotBook účinkuje v audioknihách Kateřina Aragonská: Pravá královna, Jih proti Severu I., Deník Bridget Jonesové a Praha Noir. Chystá se na rodinnou ságu Osmý život (pro Brilku).