„Tohle téma je třeba si připomínat neustále dokola, abychom se už nikdy nenechali podobně zblbnout,“ říká JAN ŠŤASTNÝ.
Uznávaný divadelní herec a dabér, známý též z řady televizních seriálů, načetl pro vydavatelství OneHotBook novelu německého spisovatele Bernharda Schlinka PŘEDČÍTAČ, která se dočkala i úspěšné filmové adaptace. Autor v ní promýšlí na pozadí osudové lásky hlavního hrdiny Michaela a o generaci starší Hanny otázku německé viny za zločiny druhé světové války a poodkrývá jak rozdílná stanoviska pokolení pachatelů, tak tápání jejich dětí a vnuků.
Jaký jste si vytvořil vztah k postavě Michaela?
Já teda musím přiznat, že zpočátku jsem ho neměl rád, ale jak jsem se začítal, začal jsem mu trochu závidět a pak dokonce i rozumět. Na začátku mi přišel přece jen příliš sebestředný, pak mi ale v závěru knihy došlo, že to celé dělá proto, aby ukázal, jak takové věci můžou zamávat s lidmi, kteří to myslí s ostatními dobře a žijí takové normální obyčejné životy. Takže můj lehce nesympatický dojem postupem času přešel až do pochopení. Takový krásný oblouk.
Jistě jste četl nějaké knihy s tématem holocaustu. Kolik hvězdiček byste mezi nimi dal Předčítači?
Tak těžištěm knihy je příběh hrdinova milostného vztahu na pozadí německého traumatu z holocaustu, z toho, co se dělo za války a těsně po ní. Řekl bych, že je to umně zpracované právě v tom ohledu, že veškerá ta hrůza, kterou ona doba s sebou nesla, je zachycena pohledem patnáctiletého až padesátiletého muže, jenž tím vším prošel.
Já osobně mám následující zkušenost. Byl jsem nedávno v Norimberku u příbuzných mé ženy, kteří žijí v Německu a jsou to vlastně Němci. Ptal jsem se jich, jestli by mě neprovedli těmi místy, kde se konal proces a další historické události, a oni jen kroutili hlavou a velmi taktně mlčeli. Jako by to ty generace měly stále v sobě. Jistou míru studu za to, co se stalo, pocit jakési osobní zodpovědnosti, ale přece jenom už vnímaného s určitým odstupem – to jsme nebyli my, to byli naši dědové.
Takový zvláštní pocit jsem měl i z této knížky. Já si myslím, že otázka, jak se k tomu celému postavit, jde zodpovědět velmi obtížně. Tak jako zřejmě neexistuje kolektivní vina, protože vždycky je to nakonec o jednotlivcích, neexistuje asi ani jednotné kolektivní svědomí a způsob vyrovnání se s minulostí. Záleží na každém, jak se s tím popasuje. A to je na tom zajímavé. To, že vnuci nedědí vinu svých dědů, ale dědí pocit jejich viny. Řekl bych, že o tom přesně ta kniha je. O aktuální otázce, kterou si kladou mladí: „A to mám odsuzovat svého otce, který se toho účastnil tím, že byl profesorem filosofie nebo že tehdy vůbec žil?“ Tahle otázka bývá kladena velmi vychytrale a vlastně zůstává bez odpovědi. Nicméně odkazuje na jakýsi proces, který se v těch lidech odehrával, a jak to tak vypadá – pokud mohu soudit i ze své osobní zkušenosti – ještě stále se v těch lidech odehrává.
Ale zpět k původní otázce. Já bych knihu ohodnotil maximálním počtem hvězdiček, a to právě proto, že nepojednává primárně o hrůzách holocaustu. V tomto smyslu nejde o surové čtení, jako je například Sofiina volba, ale o to je to možná horší – právě díky těm otázkám týkajícím se lidského svědomí, našeho vyrovnávání se s pocitem viny svých předků i se svou vlastní vinou. Pro mě osobně se tenhle titul vymyká ze všech ostatních knih, které jsem četl nebo se s nimi setkal. Není to faktografie. My jsme si zvykli, že holocaust komentujeme, ale že už ho nežijeme, ale protagonista Předčítače jím právě žije stále i po mnoha desítkách let. To je pro mě velmi cenné a také působivé, protože to evokuje zamyšlení nad tím, že něco takového přece může zase snadno přijít. Nezapomínejme na to, jen ať to v nás trošku žije. Já si myslím, že tohle téma je třeba si připomínat neustále dokola, abychom neopakovali stejné chyby a už nikdy se nenechali podobně zblbnout.
Ne každá kniha je svým stylem vhodná k předčítání jako audiokniha. Jak se vám v tomto ohledu jevil Předčítač?
Zdálo by se již podle samotného názvu, že by se měl číst dobře. Ona ta kniha má v sobě silnou emoci. Já si osobně myslím, že by v audioknize neměla tato emoce přespříliš vítězit nad mluveným projevem, což se mi ne vždy úplně podařilo, ale řekl bych, že tenhle titul si zaslouží a snese i nějaký, řekněme osobní vklad. Emoci interpreta, která by byla někde poznat.
Nečte se úplně jednoduše, neboť autor má ve zvyku se ve vyprávění rozkošatit. Čtení vyžaduje přípravu, protože někdy udělá sto epických odboček a vrátí se k podstatě až na konci. Chvílemi to opravdu bylo složité. Rozhodně to nebyla kniha na první dobrou, která by šla načíst jen tak z voleje, tedy alespoň pro mě.
Viděl jste film natočený podle knihy, popřípadě nechystáte se ho nyní zhlédnout?
Film jsem zatím neviděl, ale zajímal by mě. Jsem ovšem rád, že jsem ho doposud neviděl, abych jím nebyl při své vlastní interpretaci ovlivněn. Někdy člověk nechtěně kopíruje, když je ještě pod dojmem něčeho jiného. A tohle bylo čtené na první emoci, kterou mi to přineslo.
Posloucháte audioknihy? A poslechnete si Předčítače?
Přiznám se, že ne, a je mi to trošku líto. Na audioknihy doma bohužel není čas a v autě to nejde, protože mám ještě osmiletého prcka a mnohé tituly by pro něj nebyly vhodné. Můj zvláštní případ „autoaverze“ – nerad se poslouchám a nerad na sebe koukám – mi asi nedovolí si tu knihu poslechnout. Ale uvidíme, třeba nastane průlom a začnu se taky někdy poslouchat.
___________________________________________________
Jan Šťastný (* 1965)
Zlínský rodák se před kamerou objevil už jako dítě v seriálu Jedno malé sídliště (1978) a zakrátko i v celovečerních filmech Mezi námi kluky či Za humny je drak. Ještě za studií získal hlavní roli uvědomělého mladíka Petra Vitáska v seriálu Rodáci (1987). Po absolvování DAMU – kde nyní přednáší na katedře činoherního divadla – působil čtyři sezony v Národním divadle a v roce 1992 se připojil k ansámblu Divadla na Vinohradech (Král Krysa, Othello, Richard II., Brouk v hlavě, Bratři Karamazovi, Ideální manžel ad.). Hraje v řadě TV seriálů (Život na zámku, Zdivočelá země, Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Vyprávěj, Slunečná apod.) a vypracoval se v žádaného dabéra. Jeho hlasem k posluchačům promlouvají mj. Antonio Banderas, Mel Gibson nebo Viggo Mortensen. Účinkuje i v těchto audioknihách vydavatelství OneHotBook: Na konci října, Holandská vila (obě 2021).