Hrdina novely Stephena Kinga Povznesení sice pořád vypadá jako obtloustlý chlápek ve středním věku, jenže ze záhadných příčin den po dni ztrácí na váze. Ale i když mu vrtá hlavou, co se stane v den, kdy si naváží nulu, víc ho trápí nesnášenlivost, kterou místní komunita projevuje vůči lesbickému páru v jeho sousedství. Prózu přeloženou Lindou Bartoškovou načetl pro vydavatelství OneHotBook herec Jiří Lábus.

Posluchači audioknih si vás spojují spíše s tituly pro děti nebo díly humoristickými. Co vás přimělo načíst prózu Stephena Kinga? A proč jste si vybral zrovna Povznesení?

Já jsem samozřejmě natočil spoustu knih pro děti, to mě velice baví, hlavně od britského autora a herce Teda Walliamse. Taky jsem ale točil třeba knihu vzpomínek architekta Rajniše a řadu dalších titulů pro dospělé. A tuhle knížku jsem četl už asi před pěti lety a strašně mě zaujala. Přestože je King autor hororů – kterých jsem taky řadu přečetl a moc se mi líbily –, napsal třeba nádherný román Zelená míle, podle kterého byl taky slavný film. Jeho knihy mají obrovský přesah a hlavně je v nich takový humánní apel. A když jsem si přečetl novelu Povznesení, tak se mi ten příběh hned zalíbil, protože v dnešní době, kdy je svět tak hroznej, ukazuje lidi, kteří dokážou napravit své chyby a vést docela šťastný život. A i když konec toho příběhu je takový smutný, je v té knize vlastně úžasná naděje. A to já považuju v téhle době za strašně důležité. Proto jsem zatoužil si ji natočit jako audioknihu, a díky panu Pilařovi, který sehnal práva, se to povedlo.

Celý děj se odehrává ve fiktivním městečku Castle Rock, do něhož autor zasadil už několik svých příběhů – obvykle temně až hororově laděných. Tentokrát mu ovšem posloužilo jako obraz konzervativního a šovinistického maloměsta, typické bašty stoupenců Donalda Trumpa a jeho vize Ameriky. Vadil vám nějak protitrumpovský tón Kingovy knihy?

Mně tedy absolutně nevadil. I když musím říct, že Trump neudělal všechno jenom špatně, udělal i řadu dobrých věcí, v tom chci být zase objektivní. Ale ty lidičky, co v tom příběhu žijí, tak to je přesně ta sociální skupina, která právě Trumpa hodně podporovala. Takže Kinga úplně chápu, že to ve své knize takhle podal.

A jak se obecně díváte na takzvanou angažovanou literaturu?

Já jsem na slovo angažovaný velmi citlivý. Snažím se věci vždycky vidět z obou stran. Absolutně nejsem takový ten zastánce jedné teorie, co by v životě nepřijal jinou.

Zápletka Povznesení, opírající se o hrdinovu snahu pomoci lesbickému registrovanému páru zapadnout mezi obyvatele Castle Rocku, by ovšem zřejmě fungovala i po přesazení do zcela jiného, kupříkladu českého prostředí, kde také není nouze o projevy homofobie. Přišlo i vám téma Kingova příběhu v dobrém slova smyslu globální?

Určitě, taky jsem to tak četl, protože je to dneska v podstatě celosvětový problém, že ano. A právě to smíření je na tom strašně důležité.

Máte vy sám nějakou negativní zkušenost s maloměšťáctvím?

To bych musel opravdu hluboko pátrat v paměti, protože já naštěstí žiju mezi lidmi, jejichž názory na ten svět maloměšťáků jsou totožné s mými. Život je krátký na to, aby se člověk stýkal s nějakými blbci – od toho jsem vždycky hned utekl. Jsem bohužel přesvědčen o tom, že i když dnes někteří politici říkají, jak by chtěli zahladit ty příkopy mezi lidmi, tak to ve skutečnosti změnit vůbec nejde. To je absolutně nemožné. Prostě to tak bude pořád, dokud budeme na světě...

A jak se vám zamlouval protagonista Povznesení Scott Carey, na první pohled obyčejný chlápek ve středním věku, zápasící s nadváhou a vedoucí po rozvodu osamělý život se svým kocourem?

No mně se strašně líbil, protože to je v podstatě dobrý člověk, který se snaží vidět věci pozitivně, a v tom se právě vymyká lidem okolo. I když už nežije s manželkou, tak se s tím v podstatě smířil, děti on nemá, jeho práce ho sice dvakrát nebere, ale prožívá v jeho věku vlastně šťastný život. Samozřejmě s tím, že co se mu děje, je velmi „neobvyklé“.

Hlavní hrdina prochází nejen tajemnou proměnou, na kterou odkazuje titul knihy, ale též určitým mentálním přerodem – teprve bližší seznámení se zmíněným párem mu otevře oči a odhalí odvrácenou tvář jeho vlastní komunity, kde strach z jinakosti vyústil v averzi vůči dvojici lesbiček z velkoměsta, konkrétně v otevřený bojkot jejich vegetariánské restaurace. Stephen King se tu opět projevil jako zdatný psycholog i sociolog, nemyslíte?

Já si myslím, že i v těch jeho knihách, které jsou třeba horory nebo thrillery, vždycky zaznívá silná sociální nota. Zejména v těch velkých románech je to obraz celé Ameriky, nejde jenom o napínavé čtení, ale jsou to svým způsobem společenské romány, které ten americký svět dokonale reflektují.

Najdeme tu i velmi zajímavou ženskou postavu, hrdinovu sousedku Deirdru, která s manželkou Missy tvoří onen zmíněný lesbický pár, jenž leží v žaludku většině obyvatel Castle Rocku. Přišlo mi, že tuhle sarkastickou a hlavně zpočátku i nepřátelsky naladěnou a povýšenou mladou ženu jste namluvil s obzvláštním gustem...

Jo? (smích) No já když si nějakou knihu připravuji, tak přemýšlím, jakým stylem by ty lidi mluvili, jak by se chovali, a vždycky si vybírám takovou hlasovou polohu, aby té představě odpovídala. Tak to mám radost.

Klíčovou roli sehrává v příběhu běžecká epizoda, líčící dramatický průběh místního tradičního Krocaního běhu, jehož se zúčastní i hlavní hrdina a který jedna z postav opisuje slovy „nejdřív sranda, potom dřina, nakonec peklo“.

Kingovo mistrovství je právě v tom, že ono to sice vypadá, že všechno bude v pořádku, ale najednou to v pořádku tak úplně není a on se najednou taky dostane do stavu, kdy v sobě musí něco překonat...

… a přitom to vypadalo, že to dostane zadarmo.

No právě, a ono najednou ne, což je to velké překvapení, jaké mám coby čtenář nesmírně rád. Když vás najednou něco vykolejí…

Literární kritik Boris Hokr označil ve své recenzi Povznesení za působivou jednohubku a zvlášť při tom vyzdvihl závěrečnou scénu knihy. Do jaké míry uspokojilo Povznesení vaše čtenářská očekávání?

Jak jsem říkal, nadchlo mě už při tom prvním čtení, a finále knihy je podle mě úplně strhující a děsně jímavé. Zazní tam tři slova – „záhada, záhada, záhada“ –, ta jsou podle mě klíčová, a vlastně pro celé Kingovo dílo. V tom slově záhada vidím takový klíč k celému příběhu.

Režie audioknižního zpracování této prózy se ujal Michal Bureš, s nímž pro OneHotBook nahráváte sérii příběhů pro děti H₂O z pera Petra Stančíka. Byla v tomto případě vaše spolupráce v něčem jiná?

V podstatě byla velmi podobná, protože to je režisér podle mého gusta. Přesně hlídá určité přeřeky, má na to úžasné ucho, a já jsem strašně rád, že s ním můžu spolupracovat. Některých věcí bych si ani nevšiml a on si je uvědomí a najednou to zastaví, což je hrozně dobře. Ale musím říct, že většinou se vždycky shodneme na tom, abych také záporným postavám, i v tom Stančíkovi, dával jistý lidský rozměr. Což mě na tom hrozně baví – že to není jen zlo, jen dobro, vždycky je to něco mezi tím. A to se právě snažím do té hlasové polohy nějakým způsobem dostat.

A lákalo by vás načíst ještě nějakou další „kingovku“?

Rozhodně bych nechtěl dělat velkou knihu, nějaký těžký román. Protože já té přípravě věnuju, musím říct, docela hodně času. Ale zase nějakou takovou menší prózu, ať už Kingovu nebo nějakou jinou, která by mě zaujala, bych samozřejmě rád udělal.

Ptal se Petr Nagy

_________________________________

Stephen King (* 1947)