Alexandre Dumas st.
(1802–1870)
Míšenec z rodiny mulatského generála Napoleonovy Grande Armée, vlastním jménem Dumas Davy de la Pailleterie, se navzdory neucelenému vzdělání a tehdejším rasovým předsudkům stal fenoménem, byť mu v soukromí štěstěna nepřála ani na vrcholu slávy. Vášeň k divadlu ho přiměla opustit místo písaře vévody orleánského a později pod jejím vlivem neúspěšně investoval do vlastní scény. Historickým látkám, ve kterých jedinečně propojoval dramatické zápletky a věrohodné obrazy dobových mentalit, se věnoval od roku 1839 na popud dějepisce Augusta Maqueta, jenž mu byl konzultantem a někdy též tichým spoluautorem. Dumasova buldočí píle záhy došla naplnění: nejplodnější reprezentant galského literárního romantismu stále zůstává i nejčtenějším francouzským spisovatelem. Přestože pro snobskou kritiku byl jeho „továrně epický“ styl románu nepřijatelný už v půli 19. století, bezesporu náleží k otcům-zakladatelům žánrové prózy a výrazně přispěl ke zpřístupnění četby masám formou novinové serializace a dramatizace. Jeho erbovní díla Tři mušketýři (1844; další pokračování vycházela až do roku 1850), Hrabě Monte Christo, Královna Margot, Černý tulipán, Lady Hamiltonová a plejáda dalších inspirovaly nesčetné epigony i filmové verze. Jen mušketýrská filmografie čítá pěkných pár desítek počinů: nejoblíbenější je patrně lehce obrazoborecký diptych s Michaelem Yorkem jako d’Artagnanem v režii Richarda Lestera (1973). Nejnovější adaptaci uvedl roku 2023 režisér Martin Bourboulon.