Hořící země

Osud je neúprosný a v případě Uhtreda z Bebbanburgu nezřídka dost krutý… 

Saský panovník Alfred, později zvaný Veliký, je už jednou nohou na onom světě a na bohatství jím spravovaného Wessexu si brousí zuby čím dál víc severských nájezdníků. Jeho syn Edward je na převzetí koruny příliš mladý a nezkušený, zato manžel Alfredovy dcery Æthelflaed, mercijský velmož Æthelred, se už takřka považuje za následníka trůnu. Ještě je tu ale Uhtred z Bebbanburgu, válečný vůdce vázaný přísahou umírajícímu králi, pod jehož vedením se vojáci Wessexu a Mercie utkají s muži obávaného jarla Haralda, přezdívaného Krvavý vlas a vydržujícího si svůdnou čarodějku Skade. Avšak bohové jednou rukou dávají a druhou zase berou a z Uhtreda je po letech strávených službou křesťanskému vladaři opět vikinský psanec. Využije znovunabyté svobody k tomu, aby konečně naplnil svůj životní sen a stal se pánem Bebbanburgu? 

Pátý díl velkolepé ságy z raných dob anglických království, v němž hlavní hrdina musí čelit nepřízni osudu i svého krále. Nebyl by to však Uhtred, aby nečinně přihlížel zkáze země, kterou dlouhá léta pomáhal budovat a chránit… Předloha úspěšného seriálu Poslední království (The Last Kingdom).

„Cornwell píše tak lehce a čtivě jako málokterý jiný spisovatel.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Uhtred z Bebbanburgu je jedna z nejpozoruhodnějších a nejzábavnějších postav současné historické fikce.“ – The Washington Post 

„Pátý díl saské ságy neztrácí nic na svém tempu ani divokosti. Cornwell mistrně kombinuje detailní historické reálie s rychlým, drsným vyprávěním, které čtenáře nepustí od první do poslední stránky.“ – Kirkus Reviews 

„Cornwell zůstává nezpochybněným mistrem historického válečného románu. Souboje jsou špinavé, krvavé a autentické, zatímco Uhtredův vnitřní zápas mezi saskou loajalitou a dánským srdcem dodává příběhu hluboký lidský rozměr.“ – Publishers Weekly 

„Hořící země přináší přesně to, co fanoušci od Cornwella očekávají: brilantní taktické popisy bitev, břitký černý humor a komplexního hrdinu, jehož boj s kletbou a žalem patří k nejsilnějším momentům celé série.“ – The Historical Novel Society Review 

„Alfred ti zaplatí za to, že odejdeš z Wessexu,“ řekl jsem. „Kam zamíříš, to není má starost, ale radím ti, aby to bylo hodně daleko z dosahu mého meče.“

Haesten se zasmál. „Tvůj meč, pane, rezaví v pochvě,“ prohlásil a ukázal palcem přes rameno. „Wessex hoří a Alfred tě nechává spát,“ dodal se zjevným potěšením. Měl pravdu. Daleko na jihu stoupaly v oparu letního vzduchu k obloze sloupy kouře z tuctu hořících vesnic, a to byly jen ty, které jsem odtud mohl vidět. Přitom jsem věděl, že jich je mnohem víc. Východní Wessex pustošili dánští nájezdníci a já, místo abych proti nim vytáhl a zahnal je, jsem musel trčet v Lundene a chránit město před útokem, jak mi poručil Alfred. Haesten se

zazubil. „Možná si Alfred myslí, že už jsi příliš starý na pořádný boj, pane.“

Nic jsem na jeho posměch neodpověděl. Tehdy už mi muselo být aspoň šestatřicet let, ale když se nyní dívám zpátky, v tu dobu jsem se stále považoval za mladého. Většina mužů se takového věku nedožije, ale já jsem měl štěstí. Neztratil jsem nic ze své síly ani z dovednosti

s mečem, a i když jsem trochu kulhal po starém zranění z boje, měl jsem to nejcennější, co může válečník získat: pověst. Ale Haesten se nijak neostýchal popichovat mě, neboť věděl, že jsem k němu přišel jako prosebník, třebaže vyslaný Alfredem.

A Alfred se k tomu odhodlal, protože k pobřeží Centu, nejvýchodnější části Wessexu, připluly dvě dánské flotily. Ta Haestenova byla menší a až dosud se spokojil s tím, že vybudoval pevnost a posílal své muže na nájezdy jen proto, aby si opatřil dostatek jídla a nějaké otroky. Dokonce nechal na pokoji obchodní dopravu po Temesu. Nechtěl bojovat s Wessexem, nebo spíš zatím nechtěl, neboť čekal, co se bude dít na jihu, kde přirazila k pobřeží další, mnohem větší vikinská flotila.

– ukázka z knihy