Společnost lhářů – román o moru

Mor je v nás a rouška tě nezachrání. Spas se, kdo můžeš!

V létě roku 1348 byl do Anglie z kontinentu zavlečen dýmějový mor a bere všechny, kdo mu zkříží cestu. A proto i devět vyvrženců spěchá z jihoanglického přístavu hlouběji do vnitrozemí, co jim nohy stačí. Při putování za nejistými zítřky se častují historkami, které jim nemají ukrátit dlouhou chvíli, nýbrž zastřít, co druzí nesmějí vědět. Báchorky o sobě však trousí nejen profesionální šejdíř Zophiel, jenž výpravě poskytl povoz a zmoženou herku, ale i labutí muž Cygnus se znetvořeným pahýlem levačky, vysloužilý dvorský žakéř Rodrigo a jeho poskok Jofre. Za maskou holubičího vzezření tají cosi nevábného též malíř Osmond s těhotnou manželkou Adélou, ba i věčně zahalená léčitelka Pleasance se schovankou Narigorm, která jako všichni albíni světa vidí víc, než by bylo zdrávo.

A co před výpravou skrývá zjizvenec Kamelot, jenž úprk narychlo zorganizoval a průběžně ho komentuje? Tento potulný prodavač amuletů patrně nejvíc tuší, že všichni kolem něj lžou, jako když tiskne – ačkoli sám knihtisk ještě ani nebyl vynalezen. A celý tenhle stihomam umocňují vytrvalé deště, neboť onoho zlého roku se pověra o Medardově kápi naplnila daleko spolehlivěji než všemožné zkazky o tom, jaké krvelačné šelmy na poutníky po cestě číhají. Jenom jestli tyhle bestie nejdou spíš ruku v ruce s nimi, jelikož je čím dál jasnější, že jeden před druhým neuteče…

Ve znamenité variaci na Canterburské povídky a Dekameron se britská pozorovatelka stínů v lidské povaze zaměřila na to, co s námi dělá pandemie. A zjišťuje, že za její krutovlády povážlivě ubývá útočišť, o dobrotě srdce radši nemluvě.

„Za každým stromem tu číhají kouzla, čáry a pověry, přichystáni jsou nejen vampýři, vědmy i vlkodlaci, ale hlavně nezměrná hrůza běženců prchajících před světem, který se zbláznil. Nepřipomíná vám to jinou epidemii?“ – Kirkus Reviews (k druhému vydání z roku 2021)

„Mimořádný román je poctou vypravěčskému zápalu protagonistů Boccacciova Dekameronu a Chaucerových Canterburských povídek. Stejně jako tyto slavné předlohy nás vrhne přímo do smrtonosné atmosféry morové nákazy, jenže ne jako VIP do první řady. Přímo na scénu a s takovými detaily o duši člověka, že jsme si ani nepřáli stát tak blízko…“ – Süddeutsche Zeitung

„Nezapomenutelná výprava do míst, kam nelze zajet autem ani vlakem. Mentalitu 14. století autorka obeznalá v psychologii nejenže dobře zná, ale dokázala ji ztvárnit tak hodnověrně, až se nám prochází po zádech.“ – Daily Express 

„Tajemné, zlověstné a naprosto strhující! Je to ten typ knihy, u které dojdete až dozadu k přebalu a okamžitě ji znovu otevřete v naději, že tam někde ještě musí být pár stránek.“ – Diana Gabaldonová, autorka bestsellerové série Cizinka

„Folklor a vyprávění příběhů dodávají děsivému chaosu světa řád a nám samým pocit, že můžeme do jisté míry ovládat věci, které se v něm dějí. Lidé to potřebovali odedávna a budou to potřebovat i nadále. Vždyť ani moderní zpravodajství ve všech podobách nám nepředkládá pouze holá fakta, i kdyby referovalo naprosto objektivně. Informace jsou do něj vetkány tak, abychom jim rozuměli. Ostatně reportéři dostávají nejčastěji právě zadání: ‚Jdi a najdi mi příběh.‘“ – z rozhovoru s autorkou