Dalibor Vácha
(* 1980)
Prachatický rodák vystudoval Jihočeskou univerzitu, obory anglistika a historie, z níž posléze složil doktorát. Zaměřuje se na dějiny válek 20. století a na dějiny každodennosti československých legií. Roku 2014 obdržel Literární cenu Knižního klubu za román Červenobílá, věnovaný osobnosti legionáře Rudolfa Medka. Pouť našich jednotek na východní frontě druhé světové války zbavil někdejších ideologických pokřiveností v próze Hranice (2015), na kterou volně navázal svazkem Hoří už Praha? (2017). Ve výbojích do zóny únikových žánrů se zajímá o postkatastrofické stavy (Nikam) nebo o fantaskno rozvíjené na podloží historické fikce (Jizvák Jim a další noční můry). Po odbojářských trojportrétech M + B + M (2021) a Smrt na kůru (2022) komentuje podoby protektorátního hrdinství Čechů i v životopisných románech Vilda (2023) a Vlasta (2025).
