1984 (George Orwell)

„Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. Pokud je toto zaručeno, všechno ostatní už vyplyne samo.“

Ve zbídačelém Londýně na území superstátu Oceánie se v dubnu 1984 úředník Ministerstva pravdy Winston Smith přiměje vzepřít. Už se mu zajídají pěstěná stádnost i technika normopsychu, využívané coby hráz proti občanskému vzdoru. Pochyby začne potají svěřovat deníku i přesto, že každý pohyb v téhle chmurné zemi monitorují telestěny Velkého bratra. Krutovláda jedné Strany navíc s Winstonovým přispěním z dějin cíleně vymazává veškeré vzpomínky na dobu před Revolucí, neboť hodlá pomocí znetvořeného jazyka zvaného neolekt obyvatelstvo opanovat na těle, v duchu i v srdci – ryzí, nezměrnou, totalitní mocí. Zbývá aspoň jiskřička naděje na svobodu? Nicméně i Winstonova láska k Julii a krimistyk s ní představují protestní akt, takže za oběma asi brzy spadne klec. A pak…? Pak už jen drtivé vyústění znamenitě propracované antiutopie o nelidském režimu, která téměř tři čtvrtě století vévodí svému literárnímu žánru.

Vizionářský román v roce 1984 zfilmoval režisér Michael Radford s Johnem Hurtem v hlavní roli a s hudbou od skupiny Eurythmics. Snímek byl vyhlášen nejlepším britským filmem sezony.

„Útlak osobitosti, jaký zažil Winston, trvá ve stále nových formách: s tím, jak se na nás valí zprávy a jak se hned popírají, překrucují, přepisují. Orwella by to rozhodně nepřekvapilo, avšak dopad toho všeho vystihl nejlíp on.“ – The New York Times (2017)