George Orwell
(1903–1950)
Osudy nejoblíbenějšího levicového spisovatele přívrženců pravice dokládají heslo, že doma není nikdo prorokem, jakkoli nahlédl budoucnost s jasnozřivostí všech nepohodlných. Sociální cítění britského autora – vlastním jménem Erica Arthura Blaira – kontrastovalo se vzděláním na elitním Etonu, kam ho z rodného koloniálního Bengálska vyslal otec, a zrálo v profesi reportéra a esejisty. Při psaní knihy Na dně v Paříži a Londýně (1933) na vlastní kůži poznal nouzi i šidítka nejchudších spoluobčanů. V satirách Bože chraň aspidistru (1936) či Nadechnout se (1939) zase karikoval stereotypy středních vrstev. Po vydání reportáže Cesta k Wigan Pier (1937) z hornického severu Anglie už nebylo pochyb o tom, že proti pokrytectví na obou stranách barikády stanul neúplatný „demokratický socialista“. Papalášské levičáky si ještě víc znepřátelil knihou o španělské občanské válce Hold Katalánsku (1938), ve které odhalil bojovou nezpůsobilost komunistů, schopných omílat leda fráze z Moskvy. Jeho dílo vrcholí alegorií Farma zvířat (1945), zachycující přechod bolševiků od leninismu ke stalinismu, a antiutopií 1984. V ní si Orwell roku 1948 představil poměry, jaké v Londýně zavládnou, až si koncové číslice letopočtu prohodí místa. Nedlouho nato podlehl tuberkulóze.