David Novotný
Erich Maria Remarque

Erich Maria Remarque

(1898–1970)

Syn osnabrückého knihaře byl z lavic učitelského ústavu odvelen do jatek první světové války. Z Flander se sice vrátil celý, jenže v duši už nic nebylo jako dřív. Traumata znásobená nestabilitou Výmarské republiky zprvu utápěl v nezodpovědnosti, ale ukotvila ho vůle své rozhořčení literárně zveřejnit. Na románový manifest Na západní frontě klid (1929) navázal o dva roky později prózou Cesta zpátky, v níž rozvinul osudy spolubojovníků z roty padlého Bäumera a Katczinského. Dílo vzápětí vyšlo v 25 jazycích, a to i česky díky Františku Gelovi. Obě pacifistické prózy vrcholného evropského představitele „ztracené generace“ však podle nacistů podrývaly bojeschopnost Němců, a tak se od roku 1933 pálily na hranicích coby příklad „zvrhlého umění“. Román Tři kamarádi (1936) musel vyjít v Nizozemsku a olej do ohně přilil i ohlas hollywoodské adaptace Cesty zpátky v režii Jamese Whalea (1937). Represe autora donutily uchýlit se do Švýcarska, odkud na prahu další války uprchl se ženou do USA. Živoření emigrantů z Třetí říše poté vylíčil v prózách Miluj bližního svého (1941), Vítězný oblouk (1946) či Noc v Lisabonu (1962). Koncentráčnickou Jiskru života (1952) věnoval památce umučené sestry Elfriedy. Do vlasti se už nevrátil.

 

  • Síť Seznam
Nebe nezná vyvolených
349,00 Kč 297,00 Kč
 „Každý, kdo ví něco o smrti, ví taky něco o lásce.“ Při návštěvě přítele v malém sanatoriu ve švýcarských horách...