Irving Stone

Irving Stone

(1903–1989)

Hoch ze židovské rodiny Tennenbaumů, kteří se do San Francisca přistěhovali za časů vrcholící zlaté horečky, získal po matčině novém sňatku otčímovo příjmení. Po vystudování univerzity v Berkeley začal vyučovat angličtinu a pokusil se strasti kantořiny shrnout v nepříliš vřele přijaté prvotině. Nicméně uspěl na poli milostném: po svatbě se studentkou vycestoval díky tchánovým zdrojům na západoevropskou grand tour po vzoru amerických velikánů „ztracené generace“ a badatelsky se při ní zaměřil na pobyt malíře Vincenta van Gogha v Paříži a Provenci. Získané poznatky zakrátko promítl do životopisné fresky Žízeň po životě (1934, č. poprvé 1938). Přestože s ní uspěl až u osmnáctého nakladatele, dočkalo se nakonec toto ambiciózní dílo desítek reedic i památné filmové adaptace. Roku 1956 se o ni zasloužil režisér Vincente Minnelli, jenž do role fou-rou čili „zrzavého blázna“ obsadil Kirka Douglase (oceněného za tento výkon Zlatým glóbem) a úlohu Paula Gauguina svěřil Anthonymu Quinnovi (získal za ni Oscara).

Mistrovství na biografickém poli Stone prokázal také v dalších dílech zachycujících život a dílo význačných osobností. Postupně čtenářům přiblížil vnitřní světy Jacka Londona (Námořník na koni; 1938), Michelangela Buonarrotiho (Agónie a extáze; 1961), Sigmunda Freuda (Vášně mysli; 1971), Heinricha Schliemanna (Řecký poklad; 1975), Charlese Darwina (Původ; 1980) či Camilla Pissarra (Hloubka slávy; 1980). Jeho pečlivě podložené a vycizelované portréty lidské geniality, většinou dostupné i v českých překladech, patří ke zlatému fondu životopisné beletrie. Méně známou, avšak nikoli nevýznamnou složku autorova odkazu tvoří pojednání o peripetiích americké politiky, které vnímá nejen z perspektivy prezidentů a jejich manželek, ale i poražených kandidátů ve volbách, advokátů nebo tribunů lidu.

 

  • Síť Seznam
Žízeň po životě
Připravujeme
„Zažil jsem v sobě pravého malíře až ve chvíli, kdy mi chyběly zuby a dech.“ Příběh bludného Holanďana Vincenta van...