
Jiří Hájíček
(* 1967)
Prozaik, který vyrostl v Týně nad Vltavou, absolvoval VŠZ v Českých Budějovicích a v krajském městě pracoval jako bankovní úředník, z domovského regionu učinil dramatické podloží takřka všech svých děl. Debutoval povídkovým souborem Snídaně na refýži (1998) zachycujícím přechod jeho generace z uondaného socialismu do dravosti kapitalismu. Téma se pak ozývá i v novele Zloději zelených koní (2001, zfilmována 2016) o sběračích vltavínů, ve sbírce povídek Dřevěný nůž (2004) a vrcholí ve volné „venkovské trilogii morálního neklidu“, jejíž postavy v krizi středního věku zkoumají mentalitu kraje i spáchané historické bezpráví. Za genealogickou baladu Selský baroko (2005) o důsledcích násilné kolektivizace získal Hájíček o rok později cenu Magnesia Litera za prózu. Knihou roku 2013 se v téže soutěži stala jeho elegie Rybí krev (2012), která vykřesává paměť vesnice zatopené kvůli stavbě temelínské elektrárny. Třetí román o restituční křivdě Dešťová hůl (2016) zvítězil ve výroční anketě Lidových novin. Autorovy knihy vycházejí krom angličtiny, němčiny či italštiny i v mnoha zemích východní Evropy, kde je jeho komorní náhled na postkomunistickou současnost čtenářům obzvlášť srozumitelný.